Milan, České Budějovice
25.07.2015 17:58 92.62.230.***
zklamání Hotel Teresa Caorle 

Hotel Teresa, 16.7.-25.7.2015, CK Eva Šulcová, polopenze, plážový servis, doprava autobusem cena po slevě 27.050,-Kč
Odjezd 16.5. ve 23 hodin, příjezd do Caorle v 7.30 hodin. Po příjezdu nás přívítala majitelka CK, sdělila nám, že pokoje budou uklizené kolem poledne a pozvala nás na přivítací polévku. Měli jsme při objednání zájezdu zakoupený plážový servis za cenu 1.500,-Kč, tedy jsme požádali paní Šulcovou o instrukce ohledně předplaceného plážového servisu. Paní Šulcová nám sdělila, že plážový servis budeme mít až od následujícího dne. Nabídla nám, že si ho můžeme na pátek dokoupit za 200,-Kč. Nevěřícně zírám na paní Šulcovou, ta mne však uklidňuje, že budeme mít zase plážový servis až do konce naší dovolené. Řekli jsme si, že si nebudeme kazit dovolenou a zaplatili dalších 200,-Kč, neboť ve více jak čtyřicetistupňovém vedru to opravdu nejde. Objednáváme si na přivítanou alkoholický míchaný nápoj. Mladá barmanka nám vzápětí přinese něco neidentifikatelného červené barvy s teplotou místního okolí. Ochutnávám, zakřiví se mi obličej a žádám barmanku alespoň o led. Barmanka mi s přidrzlým výrazem politicky vysvětluje, že výrobník ledu nefunguje a že v těchto vedrech je rozhodně lepší nepít studené nápoje. Po strávené noci v autobuse jsem si přeložil asi takto: koukej vypít, co jsem ti přinesla a buď rád, že jsem ti něco vůbec přinesla, zaplať, vypadni a neremcej. Nechávám „lahodný osvěžující nápoj“ na stole a odebíráme se na pláž. Kolem poledne se vracíme na hotel ubytovat. Máme objednaný čtyřlůžkový pokoj (jsme tři, paní Šulcová nám čtyřlůžkový pokoj přislíbila za cenu třílůžkového). Bereme těžké kufry a odhodlaně stoupáme do schodů. V prvním patře pauza, ale to ještě netuším, že bude hůře. Pokoj je ve třetím patře bez výtahu, ve druhém patře vzduch těžkne a na konci třetího schodiště se začínám modlit. Otevřeme dveře pokoje honosícím se označením jako čtyřlůžkový. Přímo proti nám malý jídelní stůl a za ním skříň, otevření dveří brání patrová železná mohutně se kývající palanda vpasovaná mezi dveře a stěnu. Po dvouminutovém boji dostávám kufry zúženým průlezem do pokoje. Pokoj 3x3 m mistrně vyplněný nábytkem (2x postel, patrová postel, 2x noční stolek, stůl a šatní skříň). Chválíme naší prozřetelnost, že s námi do avizovaného čtyřlůžkového pokoje ještě nejel náš druhý dospělý syn, neboť při každém vzájemném míjení bychom museli využít prostory chodby před pokojem. Po několikaminutovém bádání jsme díky překážející skříni vymysleli i bezproblémový vstup na balkon (zacouvat do koupelny, otevřít dveře na balkon, vejít na balkon). Vybalujeme kufry a zjišťujeme, že věci není kam dát. Šatní skříň nemá jedinou polici a skříň je vhodná k uskladnění pouze dlouhých plesových šatů. Uskladnění prázdných kufrů (v našem případě počet dva) je máček, v případě čtyř osob a čtyř kufrů problém jistě neřešitelný. Zpocený ležím na posteli a v duchu počítám, kolik metrů čtverečních měli v Terezíně (v hotelu Teresa v tomto pokoji 2,25 m2/osoba). Využíváme tedy k uložení věcí volnou čtvrtou postel. Koupelna o přibližných rozměrech 1,2x1,5 m, uprostřed kanálek. Po prvním sprchování zlitá celá místnost včetně promáčeného toaletního papíru. Při troše snahy se i tady dá vymyslet technika správného sprchování a bezpečném uložení toaletního papíru mimo dosah sprchy. Po několika vydařených dovolených v Caorle v jiných hotelech a apartmánech nás před odjezdem ani nenapadlo, že by v pokojích v hotelu Teresa nebyla klimatizace, což byl kámen úrazu. Okna kobky na východ, v pokoji více jak 40 stupňů, nedýchatelno. Druhý den jsme zažádali, aby nám byl zapůjčen přenosný ventilátorek, který horký vzduch alespoň rozvíří. Byli jsme na dovolených u moře zvyklí, že kolem poledne v největších vedrech opouštíme pláž a relaxujeme v chladu v pokoji. V hotelu Teresa jsme nakonec dospěli k tomu, že je opravdu příjemněji i v největších vedrech na pláži u moře. V celém hotelu je klimatizace pouze v jídelně, která funguje pouze do prvního otevření dveří, kdy se teploty s ostatním okolím rychle srovnávají. Avizovaná polopenze je opravdu zajímavá kapitola. Snídaně formou švédského stolu, kterému vévodí velká dekorativní kytka. Kolem kytky se ustrašeně krčí pár talířků s potravinami. Každý den: plátkový sýr bez chuti, salám již od pohledu nevábný, máslo, džem, bílý jogurt, nakrájený meloun a trocha zeleniny. K pití instatní náhražka džusu, mléko a káva z automatu. Servírka přináší slavnostně karafu s džusem, která je za 20 vteřin prázdná po nájezdu třech strávníků. Marně čekám další karafu, po několika minutách upomínám personál a spokojeně odcházím se skleničkou džusu a kávy se stejnou teplotou. Z výběru jídel volím z bezpečnostních důvodů bílý jogurt a pečivo. Takto se situace opakuje každý den. Šestý den zaznamenávám zpestření – vajíčka na tvrdo. Sedmý den jsem dokonce zahlédl u vedlejšího stolu párky. Soused od někud dokonce přinesl tlačenku s cibulí (bože, v tom hicu jako snídaně u moře). Tento den jsem se rozhodl být nevěrný jogurtu a přináším si na stůl několik koleček salámu. Jsem zděšen, neboť salám je značně z horka unavený, kyselý, zapáchá a začíná se kazit. Lituji, že jsem se na salám nevrhnul již při našem příjezdu, kdy byl ještě zřejmě v kondici. Chemický džus mi nechutná, jdu si pro pití na bar za poplatek. Bohužel, je 8 hodin, bar otevírá v 9. Večeře byly také zajímavé. Strávníci si mohou vybrat ze čtyř jídel na následující den. První nabídka je celkem slušná (např. hovězí na houbách s rýží, vepřový vrabec se zelím a s knedlíkem). Ostatní jídla jsou neskutečně úsporná (např. těstoviny umazané rajčatovým protlakem a posypané troškou strouhaného sýra). Máme u stolu dvě děti, servírka přináší hlavní chod a obsluhuje mne. Ohražuji se, že dětskou porci mají děti naproti. K mému úžasu přináší vzápětí servírka ještě menší porci dětem. Smutně koukáme do talíře a domlouváme se, kam se půjde po večeři na pizzu, neboť mi je jasno, že po této večeři do třetího patra hlady nevylezu. K pití karafa teplé vody a já přemýšlím, zda se jedná o tak luxusní hotel, kde si mohu u večeře umýt ruce, nakonec jsem ujištěn, že se opravdu jedná o nápoj. Vrchol kulinářského umění jsem zažil předposlední den pobytu, kdy jsem opět jako každý den selektivní vylučovací metodou objednal čevabčičí s bramborem. Servírka přináší talíř, na kterém jsou dva bobečky opečeného mletého masa, každý o velikosti dvou třetin malíčku u ruky. Smutně koukám po dětech a bojím se, až dostanou večeři. Moje obavy se naplnily. Na talíři jeden roztomilý bobeček. Po rozkrojení se tato hmota rozsype a v puse nevím, co jím. Jako předkrm k této večeři dostáváme misku zelených fazol z konzervy. Již na pohled zvažuji, zda tuto pochoutku již někdo přede mnou nekonzumoval . Při příjezdu nás delegátka informovala, že každý pokoj bude mít otevřený účet , který si zaplatíme před odjezdem, což bylo milé, neboť i děti si samy mohly objednávat a nenosit stále s sebou peníze. Ve čtvrtek před večeří (více jak celý den před odjezdem) však barmanka stiktně zavelela všem okamžitě uhradit veškerou útratu s tím, že do odjezdu si již bude každý platit veškeré pití vždy hotově. Jelikož jsem se nechtěl zařadit mezi lumpy, kteří utíkají z hospody bez placení, šel jsem si okamžitě splnit svou povinnost, samozřejmě s patřičným komentářem ke vzniklé situaci. Barmanka zaujmula bojový postoj a začala před ostatními turisty hřímat, abych na ní nebyl nepříjemný a strikně mi sdělila, že se jedná o zavedenou praxi, kterou musím na hotelu respektovat. Stačil jsem ještě vyslovit několik málo připomínek k hotelu, byl jsem okamžitě usměrněn, abych si stěžoval majitelce CK. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Při návratu do pokoje přede dveřmi připravená igelitka s novým povlečením pro nové hosty na následující den. V duchu si říkám – máš zaplaceno, tak už bys mohl vypadnout. První den jsem vypustil z repertoáru nápojů míchané koktejly. Děti ujíždí na studené točené kofole, která došla v úterý. Na náš dotaz – další bude ve čtvrtek (dovoz z ČR). Ledový čaj dochází ve středu. Tentýž den barmanka v 10 hodin večer bledne, neboť u baru topí lednice a výrobník ledové tříště, je těsně před kolapsem, musí nechat frontu frontou a kvapně se odchází nadýchat ven rovněž nedýchatelného horkého vzduchu. Na náš dotaz – proč tam nemá alespoň ventilátor se dozvídáme, že používání ventilátoru by značně zvýšilo nákladovou položku hotelu. Další překvapení mne čekalo, když jsme si ve čtvrtek chtěli objednat večeři na pátek (přece máme zaplacenou polopenzi a odjezd z Caorle v 20.15) a v jídelním lístku bylo možné objednání večeře pouze za poplatek. Tedy jsme si zřejmě zaplatili polopenzi i plážový servis pouze na některé dny, o čemž jsme neměli tušení. Personál hotelu se sestával z nevyškolených neprofesionálních brigádnic a všude byla vidět snaha za každou cenu ušetřit. Smutný pohled na barmanku, která utírá špinavé sklenice suchou žínkou z důvodu úspory tekoucí vody. Sedmý den se dozvídám jednu z pravděpodobných příčin úspor. Brigádnice pracují za směšný plat, ubytování a stravu. Ubytování ve čtvrtém patře bez výtahu v podkrovních místnůstkách se střešními okny, kde musí být v horkých měsících opravdu nesnesitelno. Někteří z nich hledají řešení a spí na společné terase venku, aby byli vůbec druhý den schopni pracovat. Zajištěná strava spočívá v tom – co po návštěvnících kuchařům zbyde v hrncích. Čtvrtý den na bramborové kaši z pytlíku už se prý vážně nedá vydržet. Je i smutné poslouchat neomalené jednání majitelky CK s personálem. A jak bych celkově shrnul letošní dovolenou? Město Caorle je opravdu moc hezké, koupání hlavně pro rodiny s dětmi perfektní, bary na pláži super, ale hotel Skrblík již opravdu ne. Hotel je vhodný pro nenáročné klienty zvyklé na ubytování ve stanu, slabé jedlíky, fyzicky zdatné jedince (denně 6x cesta do 3.patra = 360 schodů), pro lidi, kterým nevadí, jak jim personál i majitelka CK ukáže, kdo je tam pánem. Hotel vhodný pouze pro českou klientelu, neboť Češi si zpravidla nechtějí kazit dovolenou uvedenými malichernostmi. Rovněž tak nikdy již nepojedu s českou cestovkou, která podniká tímto způsobem v zahraničí, neboť na tyto provozovny se zřejmě nevztahují hygienické normy a ČOI nemá tak dlouhé ruce. Je mi 59 let, jsem vcelku nenáročný, nevyhledávám exotické drahé dovolené, ale toto jsem opravdu ještě nezažil.
MK

  • Anonym (6)
  • Anonym (3)
Radka
09.08.2015 14:09 213.226.233.***
Re: zklamání Hotel Teresa Caorle 

Musím říci, když jsem si přečetla Vaší recenzi tak se mi ani nechtělo na dovolenou. Pravda je taková,co se týká klimatizace a výtahu, že v katalogu CK nebyla slibovaná klimatizace a ani výtah. Hotel má jednu hvězdičku a to je již předzvěstí, že asi to nebude luxusní hotel. Výhodou pro nás bylo, že jsme si pořídili 2 dvoulůžkové pokoje. Místa a pohodlí bylo dost. V čem v této recenzi nemáte vůbec pravdu je vše co píšete o personálu a jídle. Barmanka je usměvavé děvče. Nedovedu si ji představit, že by byla protivná. Tak mě napadlo, zda jste si teto přístup tak trochu nezasloužil. A ani jsem si nevšimla , že by byla paní Šulcová na personál neomalená. Co se týče jídla... jídla i pití bylo dost. A jejich těstoviny, jak píšete umazané kečupem, nevím nevím, co vám na nich nechutnalo. Ono asi jak tam není hromada masa a kečupu tak si nepochutnáte. Beru, každému chutná něco jiného, ale na výběr byla i jiná jídla. Jestli Vám porce nezdála dost velká, proč jste to neřešil s paní Šulcovou přímo na místě? Byla vždy k dispozici.. a velmi rychle řeší požadavky klientů. Reaguji na Váš elaborát, protože místo abych se těšila na dovolenou tak jsem týden před odjezdem měla jen obavu jak vše bude. Naštěstí vše bylo jinak. :-)

  • Anonym (4)

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@