A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Itálie - Cestopisy

Verona 6. a 7. června 2013

Prodloužený víkend ve Veroně a Benátkách v červnu 2013 se vydařil. Verona je krásná a určitě se sem ještě vrátíme a využijeme služeb velice příjemného penzionku. Ve čtvrtek navečer začalo drobně pršet, ale tu chvilku jsme to přežili a bylo to špicový. Cestopis doplňuje stejnojmenné fotoalbum

**Prosloužený víkend v Benátkách - Verona 6. a 7. června**

PĚTADVACET - co je to pětadvacet. Z globálního hlediska je to jako plivnutí do oceánu, zrnko prachu v nekonečném vesmíru, číslo, čtvrtina ………….. Je to ale také krásné životní jubileum, a to jak věku člověka, tak i výročí ve vztahu.
Dlouho jsme řešili, co pořídit Lence ke krásným narozeninám. I když ještě 4 x tolik a ……… Po různých návrzích jsme nakonec přistoupili k darování poukazu k návštěvě Benátek. Spojíme to dohromady i s naším výročím seznámení a užijeme si v Benátkách. Když jsme posléze řešili narozeniny Davida, vyřešili jsme to poukázkou na plavbu gondolou, vědomi si nekřesťanské ceny za pár minut plavby. Ale kdo ví, kdy se kdo z nás do Benátek ještě dostane. Už v prosinci na Silvestra jsme si zjistili u Aleny termín na Kutinskou placku, a podle toho se stanovil termín zájezdu. Přes Booking.com jsem hledal hotel v rozumné vzdálenosti od Benátek a taky za rozumnou cenu. Nešel jsem ve Favaro Veneto hotel Altieri. Zadal jsem ho od pátku do neděle, že to bude stačit. Jenomže Květě se zdálo jet na takovou dálku moc krátké, a tak jsem začal špekulovat o přidání ještě jednoho dne. nejprve ze čtvrtka na pátek, pak z neděle na pondělí, a zkoušel jsem to tak dlouho, až už to nešlo. No a protože jsem uvažoval s návštěvou Verony při zpáteční cestě, začal jsem počítat. Doba jízdy, co z toho budu mít já jako řidič a nakonec jsem zkusil nahodit hotely ve Veroně a vyšel mi tam slušný hotel B&B King. Objednáno, zadáno a už jenom doladit program. To nebylo až tak hrozné, materiál se zpracoval a nachystal do dárkové podoby. Ještě doprava. Pojedeme Daewem, nebo zkusíme Sněžnýho muže. Zkusím zažádat na firmě a uvidíme. Zadařilo se a je rozhodnuto. Pojedeme Sněžným mužem a teď jen aby nám vyšlo počasí.

To ještě netušíme, že nám nastanou ještě další problémy, které budeme muset řešit ještě do odjezdu do Benátek. V březnu se dozvídáme, že Kutinská placka je přesunuta na „náš“ termín Benátek bez ohledu na to, že jsem byl nominován do poroty a že máme něco domluveného a objednaného. Budiž, nějak to zvládneme, ale je potřeba, aby Lukáš zvládl vzít s sebou Olíka na placku. Bellinku vezmeme s sebou do Benátek, nějak to zvládneme. Ale to už Bellinka bojuje s nemocí. My stále doufáme, že se z toho vylíže a že s námi Benátky navštíví. Jenže Bellinka svůj boj se zákeřnou cirhózou jater 17. dubna prohrává. Návštěva Benátek se zdá jednodušší, ale ……………. Bellinku vidíme všude okolo nás a trpíme. Docházíme k názoru, že to tak dále nejde a začínáme situaci řešit. Čím asi? Návštěvou v Jablonci nad Nisou a dovážíme si štěně Jorkširského teriéra – malé Fergie. Jméno nám ale moc nesedí, tak malý skřítek dostává své nové jméno, a to Cherry. Pojede s námi, nepojede s námi, to záleží na tom, jak se bude chovat, jak to bude s očkováním, co všechno stihneme. Nakonec je všechno domluveno, všechno nachystáno, v hotelech nemají problémy, nezbývá než čekat na termín odjezdu, a to 6. června 2013.

PROGRAM ZÁJEZDU

CESTA

Odjezd z Brna: čtvrtek 6. června 2013 v 05:30 hodin
Příjezd do hotelu B&B King čtvrtek 6. června 2013 okolo 15:05 hodin

Odjezd z hotelu B&B King pátek 7. června cca v 12:00 hodin
Příjezd do hotelu Altieri: pátek 7. června 2013 okolo 13:00 hodiny
Odjezd z hotelu Altieri: neděle 10. června 2013 v 09:55 hodin
Příjezd do Brna: neděle 10. června 2013 ve 19:00 hodin

PROGRAM POBYTU
Čtvrtek: Ubytování v hotelu B&B King okolo 15 hodiny a poté prohlídka Verony. Večerní program – posezení v příjemné hospůdce v centru Verony
Pátek: Odjezd z Verony okolo 12té hodiny a přejezd do Padovy. Prohlídka Padovy a odjezd do hotelu Altieri (vše je o čase – protože hlavním cílem jsou Benátky). Ubytování v hotelu po 14:00 hodině. Cca v 15:30 odjezd autobusem číslo 19 do Benátek, kdy cesta trvá asi 20 minut.

Sobota:
Snídaně od 7:00 hodin do 7:50 hodin. Poté asi v 8:00 odjezd autobusem číslo 19 do Benátek a prohlídka Benátek do večerních hodin

Neděle:
Snídaně od 7:00 hodin do 8:00 hodin. Balení a opuštění hotelu okolo 9:00 hodiny. Prohlídka města Favaro Veneto a ve 13:00 hodin odjezd do Brna přes Rakousko. Příjezd do Brna okolo 20:00 hodin.

ČTVRTEK 6. ČERVNA 2013 - CESTA A DEN PRVNÍ - VERONA

Všechno dfc. začíná již odpoledne a večer ve středu. Nakoupit ještě něco na cestu, udělat pár toustů, upéct pagáče na cestu a ještě dobalit. Sněžný muž je nachystaný, takže ještě se řádně vyspat a vyrážíme. Odjezd byl upraven, přistoupil jsem na kompromis, že ne o pěti, ale o půl šesté ráno budeme vyjíždět. Mělo by to stačit.
Čtvrtek 4. června 4:00 hodiny ráno. Nepříjemný zvuk budíku mě vyhání z postele. Vstávat, ranní hygiena a vyvenčit psy. Mezitím se vybrložuje i má drahá polovička a samozřejmě že mrčí. Chystáme si čaj a snídani, já jdu nakládat auto. Všechno je redy a tak těsně před půl vyrážíme ze Židenic a pokračujeme pro Lenku a Davida do Lískovca. Posíláme jim esemesku aby byli nachystaní. Když dojíždíme k Šimkům, na ulici jsou už nachystané kabele a po otočení auta donaložíme zbytek a konečně vyrážíme směr Venezia.
Opouštíme Brno a nabíráme směr jih. První zastávku děláme v Mikulově na Schellce. Lenka si musí koupit hřebíky do rakve. Jenže na jedné pumpě je nemají, a tak přejíždím na druhou, kde je Lenka konečně spokojená. Přejíždíme do Rakouska a valíme. Cesta je v pohodě a ve Vídni chytáme první kolonu. Nevím, jestli to tak skutečně nazývat. Navigace tvrdí, že se jedná o hustý provoz se zdržením 5 minut, no tak jí budu věřit. Ono to tak nějak vychází. Ještě sledujeme Dunaj ve Vídni a nepozdává se nám moc vylitý.
První „větší“ zastávku dělám po ujetí 201 kilometrů v 08:12 hodin, a to na 13 minut. Ne že bych to nějak sledoval a teď přesně. jak se dokouřilo, dovyvenčilo, jedeme dál. Tak to je. Další zastávku máme opět čtvrthodinovou po ujetí 513 kilometrů. Pak ještě zastavuju jednou, a to pro natankování po ujetí 626 kilometrů. To je poslední zastávka, protože pak už pokračujeme rovnou do Verony. jen zastávečka na zaplacení mýta ve výši 23,80 € a sjíždíme do Verony. Najíždíme na ulici Via San Nazaro a já pomalu popojíždím hledáme hotel. Navigace mi říká, že jsme na místě, já ale nic nevidím. Až David vidí na nenápadném domečku nenápadný nápis B&B King. Jsme na místě. Dá se říci že přesně podle doma připraveného itineráře. Ten mi říkal, že dojedeme v 15:04 hodin, skutečnost byla, že jsme přistáli v 15:05 hodin. Kilometricky jsem se netrefil asi o 5 kilometrů. Při zaparkování jsme na tachometru měli 846 kilometrů. Celková doba jízdy 8 hodin a 36 minut, zastavovali jsme celkem na 55 minut.

VERONA

Tak se jdeme prvně ubytovat. Zvoníme na zvonek a David jako schopný angličtinář ohlašuje, že jsme tady. Jde nám otevřít příjemná paní domácí, a domlouváme se na možnost parkování. Je to možné na ulici, protože zákaz tam není, místo je, dostávám parkovací kartičku a už začínáme vybalovat. Paní domácí nám ještě vysvětlí kde, co a jak a zapůjčuje nám ještě mapu Verony. Po krátkém odpočinku vyrážíme do města.
Po několika minutách chůze přicházíme k zahradám Giardino Giusti. Rozhodujeme se, jestli jít nebo nejít. 7,00 € se nám přece jenom za kousek zeleně zdá moc. Pokladník nám nakonec nechá vstup za pouhých 5,00 €. Vstupujeme a obdivujeme sochy, kašny, dokonce vstupujeme i do bludiště. Je to špica, akorát Lenka jednou „podvádí“ a překračuje zelenou hradbu. Promotáme se bludištěm a jdeme ke kašně s větším jezírkem, kde obdivujeme smradlavé vodní želvy a fišle. Všechny kašny jsou porostlé mechem a vypadají velice hezky. Což se ovšem nedá říci o jorkšírovi, kterého potkáváme. Vypadá tak nějak divně a vůbec se k Cherrynce nemá. Takže jdeme do věže a po schodišti vystoupáme o patro výš. Někde v rohu na mně čeká keška, kam chci uložit TB. Bohužel však když dojdu k místu, zjišťuji, že je uložena za zdí, přes kterou se nedostanu a než to obejdu …..tak za to mi ta keška nestojí. Přece jenom jsem na dovolené a ne na lovu keší. Opouštíme zahradu a pokračujeme dále.
Dojdeme k divadlu a opět vstupné. Pokladní nás s Cherry nekompromisně vykazuje ven a nedá ani na to, že by byla v batůžku. Nu což, přichází o vstupné 1 € a nám to ani nevadí. Vyrážíme tedy po schodech nahoru k hradu, jdeme okolo divadla a nahoře zjišťujeme, že kdybychom šli vnitřkem, tak možná uvidíme to samé a vylezeme taky u hradu. Prohlížíme si panoramata a začíná drobně pršet. Tak to už jsme skutečně dlouho nezažili. Do hradu se nedostaneme, a tak že si půjdeme dát škopek do hradní restaurace. Tam ale po zhodnocení situace naznáme, že ceny budou asi vysoké (kde nebudou  ), a tak pokračujeme dál. Další takové nepříjemné zjištění je to, že zhruba jen 10% řidičů dává na přechodu přednost. Ostatní naprostý nezájem, takže si budeme muset dávat velkýho bacha.
Přecházíme po Ponte Pietra a noříme se do centra města. Obdivujeme různé památky, Lenka se dokonce hlásí k jednomu žlutému autíčku . Centrum Verony je malé, ale je zde spousta památek. Na jednom místě objevujeme vcelku pěknou zmrzlinárnu a jdeme si koupit zmrzku. Už ale delší dobu se díváme po nějaké té stravovně, kde bychom si dali něco k jídlu. Ale zpět ke zmrzlině. David se domlouvá jako první a nakonec si objednává zmrzlinu grande . Kdo to teda bude jest, to skutečně nevím, protože to je porce jako pro vola. My objednáváme pico, ale narážíme na dotaz, zda namíchat či ne. Volíme variantu jedné zmrzliny, protože se domníváme, že jde o jeden kopeček. Ouha, cpou nám tam furt stejný druh, ale množství jakoby 2 – 2,5 kopečku. Tak to vypadá, že jeden český kopeček by byl za 1,00 €. Květa má pistáciovou, já si dávám mangovou, děcka zase čokoládovou, banánovou a jakousi. Během konzumování zmrzliny se pohybujeme po náměstí Piazza d Erbe a kontrolujeme obsahy stánky na tržišti. Kupujeme zde nakonec magnetku s Juliiným, balkonem a probíhá nezbytné focení a točení.

Všude obdivují Cherrynku a furt „ju musijó dlachnit“. Postupně se dostáváme k Juliinu dvorku, skutečně ale jen dostáváme. Hledáme v okolí, až zjistíme, že dvorek je zamachlovaný a že se k Julii a jejímu balkonu nedostaneme. Na fasádě domu v ulici je obrázek a cosi, že snad probíhá oprava???, na vratech žádné vysvětlení, a tak nakonec fotíme a natáčíme přes vrata. Ani tu Juliinu kešku jsem nedal. Odsud pokračujeme k Aréně. Tady zase snad nějaké večerní představení, takže návštěva nepřichází v úvahu. Obhlížíme Arénu jen z venku. Když se to ale vezme kolem a dokola, ty interiéry budou všechny podobné, nebo dokonce stejné. Obejdeme stavbu a dostáváme se ke kašně v parku. Lence se už moc nikam nechce, tak s ní zůstává David na lavičce. Domlouváme se před tím, že by oni šli sednout do navrhované pizzerie, my půjdeme k vítěznému oblouku a pak je najdeme. Ještě že jsme to tak neudělali. Takže David s Lenkou odpočívají v parku a já s Květou jdeme ke Castelvecchio a hned vedle k Arco dei Gavi. Do hradu se nedostaneme a brána je zamachlovaná. Asi se opravuje. Ono už je taky trošku později. Vracíme se druhou ulicí na náměstí Piazza Municipale, kde vyzvedáváme Lenku s Davidem a jdeme hledat něco na jídlo. Dostáváme se k Ponte Nuovo a řešíme kam dál. Ti dva se dohadujou, my mlčíme, protože Davidovi to paní domácí vysvětlovala, takže to necháváme na něm. Nakonec tu pizzerii nacházíme, ale ……………. Plno a museli bychom čekat 40 minut, než bychom si sedli. Rozhoduji, že dáme prvně najest Cherry, my že to nějak zatím vydržíme a David s Lenkou jdou hledat nějakou osvěžovnu. Opět nezbytné obdivování našeho trhače, ta se mezitím nadlábla a my pokračujeme směrem, kterým ti dva zmizeli. Po chvíli je potkáváme a jdeme si sednout do jedné z vybraných hospod. Je už dosti pozdě, ale módr je módr. Zasedneme a při příchodu majitelů si objednáváme. Já si dávám pivo spina grande, zbytek účastníků zájezdu si objednává perlivé růžové víno Chiaretto a minerálku. Co se týče jídla, dávám si nějaké těstoviny s kačeřím perkeltem, ale donesou mi Bigoli sardella. Květa s Davidem si dávají Spaghetti alla marina, Lenka si dává Fettuccine tartufo. Jídlo je dobré, akorát ten můj kačer chutná po sardelích, ale chutná. Po jídle, které platím já z našeho účtu kartou, se odebíráme na náš hotel. V jedné chvíli ztrácím orientaci (jak je to jen možné ), ale místní občan nám jde pomoci. Hotel sice nezná, ale na ulici nás navede a pak i já zjišťuji, že jsme kousek. Dorazíme na pokoje, David ještě otevírá bílé Portské, vypijeme flašu a jdeme do betle. Spíme krásně až do rána a je nám fajně.
Jediný placený objekt který jsme navštívili, byly zahrady Giardino Giusti.. Všude jinde jsme jenom procházeli okolo a některé památky a objekty byly zavřené.

B&B King Via San Nazaro 50, Borgo Venezia - San Michele, 37129 Verona

Hotel B & B King je asi 1 km od Juliina balkónu a 5 minut jízdy od Arena Verona. Hotel nenabízí parkoviště, ale umožňuje parkování ve vzdálenosti cca 300 metrů od hotelu. Je vybaven klimatizovanými pokoji s bezplatným Wi-Fi připojením k internetu a bohatou snídani formou bufetu.
Pokoje v hotelu U krále B&B King jsou vybaveny TV s plochou obrazovkou, dlažbou a dřevěnými trámovými stropy.
Autobus staví 50 metrů od hotelu a vede přímo do centra města. Vlakové nádraží Verona Porta Vescovo je 800 metrů od hotelu.

 Snídaně formou bufetu je k dispozici od 8:00 do 12:00 - domácí koláče, čerstvě upečený chléb a italská káva jsou jen některé z dostupných produktů na snídani,
 Společenská místnost a malý dvorek.
 Jízdní kola zdarma
 Zahrada, topení, úschova zavazadel, klimatizace  Zdarma! Bezdrátové internetové připojení je dostupné v celém hotelu zdarma
 Příjezd od 14:00 – 19:00 hodin
 Odjezd do 11:00
 Zvířata Domácí zvířata jsou povolena na požádání, za případný poplatek  platba pouze keš

Verona - popis

Asi 30 km od jezera Lago di Garda a 125 km od Benátek, se rozkládá druhé největší město Benátské oblasti. Verona je hlavním městem stejnojmenné provincie nacházející se v severovýchodní Itálii. Historické město ze tří stran obtéká řeka Adige. Do světového povědomí se dostala zejména jako dějiště Shakespearovy nejslavnější hry Romeo a Julie. V roce 2000 bylo historické centrum zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.
Místo bylo osídleno už v pravěku, od roku 89 př. n. l. to byla římská kolonie, která se postupně vyvinula v prominentní městský stát a metropoli celé oblasti. Roku 30 zde dal císař Augustus postavit velkolepý amfiteátr a další císařové město obehnali hradbami.
Ve středověku se Verona těšila největšímu významu. Největší důležitosti se však Verona dočkala ve středověku, kdy byla ostrogótským králem Theodorichem povýšena na královské město. Ostrogótský král Theodorich Veliký ( 526) si ji zvolil spolu s Ravennou a Pavií za svoji residenci, stejně jako král Valerián, až byla vypleněna v gótské válce v letech 532 - 552. Roku 569 ji Alboin, král Lombardů, učinil jednou ze dvou sídelních rezidencí svého království, ale roku 572 zde byl zavražděn. Posledním králem byl Adalgisus, syn Desideriův, který do roku 774 odolával nájezdům Karla Velikého, který Lombardské království zničil. Později zde sídlili franští králové, kteří odtud ovládali severní Itálii. V té době zde vládli Scaligeriové, později milánští Viscontiové až nakonec připadla pod Benátskou republiku. Pod nadvládou Benátek zůstala Verona až do příchodu Napoleona. Poté se město dostalo pod moc Rakouska, kde vydrželo až do sjednocení Itálie v roce 1866.
Někdy kolem roku 1100 město, které zbohatlo hlavně obchodem a hedvábnictvím, získalo městská práva, ale roku 1117 je postihlo velké zemětřesení, po němž byla většina kostelů a veřejných budov přestavěna. Od 12. století, kdy o severní Itálii usiloval říšský císař, zde probíhal zápas mezi papežskou a císařskou a stranou (Guelfové a Ghibellini). V roce 1263 začalo 127 leté období vlády rodu Scaligerů či della Scala. Jejich cesta k moci byla nemilosrdná a krutá, Scaligerové však přinesli městu, vyčerpanému sváry a nepřátelstvím mezi rody, mír a velmi je zvelebili. Ukázalo se, že byli poměrně spravedlivými vládci. Dante Alighieri, který pobýval na jejich dvoře počátkem 14.století, věnoval svůj Ráj, poslední část Božské komedie, Cangrandovi I. V 15. a 16. století působila ve Veroně slavná malířské škola, zejména Pisanello (1387-1451), a narodil se zde Paolo Veronese, který však působil hlavně v Benátkách. V roce 1387 padla Verona do rukou Viscontiů z Milána. Od roku 1404 patřilo město Benátkám, roku 1797 je dobyl Napoleon I., který je však předal Rakousku. Roku 1866 bylo Benátsko připojeno ke sjednocené Itálii.
V současnosti má Verona okolo 270 tisíc obyvatel, je velmi prosperujícím městem a centrem kultury. Je také jedním z nejkrásnějších historických měst oblasti severní Itálie a má svým návštěvníkům rozhodně co nabídnout. Často bývá označována jako „Brána do Itálie“. Pokud se vydáte na prohlídku města, budete mile překvapeni, většina památek a muzeí je situována poměrně blízko sebe a tak je procházka příjemná a jednoduchá.

Pěší zóna Via Mazzini, je lemována řadou obchůdků se suvenýry. Ulice ústí na náměstí Piazza delle Erbe, které je středověkým srdcem města. Kdysi zde stávalo římské fórum s měšťanskými domy a paláci ze 13.-17. století., dnes zde najdete rušné tržiště, kavárny a budovy různých stylů. Krásný je například cihlový dům Casa dei Mercanti z roku 1301, který sloužil jako směnárna a později skladiště pro kupce. Střed náměstí zdobí Capitello, pavilon na čtyřech sloupech ze 16. století, směrem k SZ je krásná fontána z roku 1523 s římskou sochou Madona da Verona a ještě kus dál sloup s benátským lvem. Na severu náměstí uzavírá renesanční Palazzo Maffei se středověkou věží a podivuhodným točitým schodištěm uvnitř. Západní stranu náměstí tvoří měšťanské domy, zhruba uprostřed Casa dei Mercanti s loggií a cimbuřím. Na východní straně je několik paláců s malovanými fasádami a dále na jih mohutná radnice, Palazzo della Ragione s věží Torre dei Lamberti vysokou 98 m z roku 1194. Zajímavou stavbou náměstí je také středověký oblouk Arco della Costa, pojmenovaný po velrybím žebru, které zde visí.

Jakmile projdete obloukem, dostanete se na Piazza dei Signori, které bylo v minulosti hlavním veronským náměstím. Dominuje mu pruhovaný palác Palazzo del Comune, jehož stavba byla započata již v roce 1193. Sloužil jako radnice, ale později byl využíván jako soudní dvůr – možná právě proto získal přezdívku „palác rozumu“. Napravo je vidět věž Torre dei Lamberti, ze které se naskýtá nádherný výhled na město. Dalšími významnými památkami jsou hrozivý cihlový palác Palazzo degli Scaligeri a renesanční Loggia del Consiglio. Pod obloukem na východní straně náměstí kolem Palazzo della ragione se prochází na náměstí Piazza dei Signori, v jehož středu stojí pomník Dante Alighieriho z roku 1301. Jižní stranu tvoří radnice a soudní palác s velikým arkádovým dvorem. Východní stranu tvoří Prefettura ze 13. století a severní stranu tvoří slavná La Loggia, raně renesanční radnice z konce 15. století. Východně od tohoto náměstí jsou pozdně gotické Arche Scaligere a kostelík S. Maria Antica, snad z 9. století.

Přes východní oblouk se z náměstí Piazza dei Signori dostanete k původně farnímu kostelu Santa Maria Antica, který patřil rodu Scaligeriů. Hrobky členů tohoto rodu jsou umístěny za železnou mříží. U bočního vchodu do kostela je umístěna hrobka kmotra rodiny, Cangrandeho I., s jezdeckou sochou, jež zemřel roku 1329. Je to však kopie, originál se nachází v Castelvecchiu. Mohyly ostatních Scaligeriů jsou vedle kostela a jsou obehnány umně provedeným železným plotem s motivem žebříku. Za plotem se tyčí náhrobky Mastina II. ( 1351) a Cansignora ( 1375), zdobené krásnými gotickými věžičkami. Na posledním odpočinku je zde také zakladatel rodu, Mastin I., který byl v roce 1277 pravděpodobně zavražděn. Další členové rodiny Scaligeriů odpočívají v řadě skromnějších hrobů blíže ke kostelní zdi.

Giardino Giusti

Je to jedna z nejpůvabnějších renesančních zahrad v Itálii. Byla založena v roce 1580 a snoubí se v ní vynalézavost a um s přirozeností. Dolní francouzská zahrada se stříhanými keři a rostlinami v květináčích se liší od horní části, kde volně rostou stromy. Anglický spisovatel John Evelyn, který do Verony zavítal v roce 1661, ji považoval za nejkrásnější v Evropě. Je odsud krásná vyhlídka na město.
 Otevírací doba:
 denně 9:00 – 20:00
 říjen až listopad do 17:00
 5 - 7 €

Teatro Romano a Museo Archeologico

Římské divadlo za řekou v severní části města pochází z 1. století př. n. l. po staletí se však nepoužívalo, až v 18. století bohatý měšťan skoupil všechny domy, jež v něm stály, a divadlo obnovil. Z původního jeviště se dochovalo jen málo, zato půlkruhové hlediště zůstalo z větší části neporušené a skýtá úžasnou podívanou na město. V popředí je vidět římský most Ponte di Pietra z 1. století který vede k divadlu vede a jako jediný ze tří vydržel až do dnešních dnů.
Lanovka vyváží návštěvníky od Teatro Romano nahoru ke klášteru, kde sídlí Archeologické muzeum. V malém klášteře a starých mnišských celách je spousta mozaik, hrnčířských výrobků, skla a náhrobních kamenů. Nachází se zde i busta prvního římského císaře, mladého Augusta Octaviána (63 př. n. l. – 14 n.l.), který porazil své protivníky a od roku 31 před naším letopočtem vládl neomezeně římskému světu.

 Otevírací doba:
 pondělí: 13:30 - 19:30 hodin (o svátcích celý den)
 úterý až neděle: 08:30 - 19:30 hodin
 zavřeno: 25. – 26. 12., 01. 01., odpoledne před představením
 1 €

Katedrála Duomo Santa Maria Matricolare

Významnou památkou Verony je veronská katedrála Santa Maria Matricolare, jejíž stavba byla započata kolem roku 1120. Typickou růžovou barvu kostelu dává kámen rosso di Verona, který je užitý i na dalších městských stavbách. Atraktivní je západní románský portál Nicola se sochami generálů Rolanda a Olivera. Jižní portál je vyzdoben římskými sloupy a reliéfy vyobrazujícími biblický příběh o Jonáši a velrybě. Snad nejcennějším dílem, které kostel ukrývá je obraz „Nanebevzetí Panny Marie“ od malíře Tiziana. Krásné jsou však také fresky Francesca Torbida nebo chórová přepážka Michela Sanmicheliho. Součástí katedrály je i baptisterium San Giovanni in Fonte, či zbytky kostela San´t Elena z 12. století.
 Otevírací doba:
 denně  zavřeno: pondělí (listopad – únor)
 ?? €

Sant´Anastazia

Cihlový kostel Sant´ Anastasia leží severozápadně od středu města, na konci stejnojmenné ulice. Kostel má gotickou fasádu; jeho gotický portál zdobí vybledlé fresky z 15. století a reliéfy s výjevy ze života sv. Petra. Je to veliká trojlodní stavba s vysokou věží z let 1290 - 1481, přestavovaná v 15. století., Dvě kropenky v interiéru podepírají realistické postavy žebráků zvaných gobbi – neboli hrbáči (vlevo pochází z roku 1495, druhý z roku 1595). V interiéru se skrývá zdobený hlavní portál a sakristie s poškozenou freskou „Sv. Jiří osvobozuje princeznu Trebizondu“ z roku 1433 – 1438 od Pisanella. Velkolepý vnitřní prostor s 12 sloupy a mimořádně pestrou dlažbou z barevných mramorů je velmi světlý a má bohatou freskovou výzdobu z 15. století. Hlavní oltář Capella dei Pellegrini zdobí terakotové basreliéfy z 15. století, které jsou dílem toskánského sochaře Michela da Firenze.
 Otevírací doba:
 denně
 zavřeno: pondělí (listopad až únor)

Piazza delle Erbe

Středem historického města je podlouhlé tržiště Piazza delle Erbe (Zelný trh) na místě římského fóra s měšťanskými domy a paláci ze 13.-17. století. Uprostřed náměstí je Capitello, pavilon na čtyřech sloupech ze 16. století, směrem na severozápad je fontána s římskou sochou Madona da Verona a ještě dál sloup s benátským lvem. Na severu náměstí uzavírá renesanční Palazzo Maffei se středověkou věží a podivuhodným točitým schodištěm uvnitř. Západní stranu náměstí tvoří měšťanské domy, zbruba uprostřed Casa dei Mercanti s loggií a cimbuřím. Na východní straně je několik paláců s malovanými fasádami a dále na jih mohutná radnice, Palazzo della Ragione s věží Torre dei Lamberti vysokou 98 m z roku 1194.

Casa di Giuiletta

Na jih od náměstí della Erbe, v ulici Capello, stojí Casa di Giulietta, středověký měšťanský dům, který patřil rodu Capuletů; ve dvoře je „Juliin balkon“ a v domě muzeum staré Verony. Ve skutečnosti se jedná o restaurovaný hostinec ze 13. století.
Jak již bylo zmíněno, Verona se stala dějištěm slavné tragédie o Romeovi a Julii, která je dílem anglického dramatika Williama Shakespeara. Jednou z největších turistických atrakcí ve městě se proto stal dům s balkonem Casa di Giulietta, kde bydlela právě Julie. Kromě místa, kde se odehrála slavná balkónová scéna, vyhledávají turisté také Juliinu bronzovou sochu. Ta je již značně ohmataná, legenda totiž praví, že pokud se dotknete jejího pravého ňadra, budete mít v životě štěstí. I když vše okolo vypadá velmi věrohodně, celý příběh je vymyšlený. Tragický příběh Romea a Julie, dvou milenců ze znesvářených rodů, napsal Luigi di Porto z Vincenzy ve20 letech 16. století. Od té doby je námětem pro bezpočet filmů, baletů a her. Shakespeare se sice nechal inspirovat skutečnými rody Montecchi a Capello (Montegové a Kapuleti), ale žádný doklad o tom, že by existoval tento milenecký pár, neexistuje.

Aréna na náměstí Piazza Bra

Aréna v jižní části historického města o rozměrech 139 x 110 m, dokončená za císaře Augusta v roce 30 n.l., je třetí největší na světě po římském Koloseu a po amfiteátru v Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole. Zemětřesení v roce 1117 přečkala pouze čtyři pole ozdobné vnější stěny s mramorovým obkladem. Vnitřní dvoupatrové arkády se 74 oblouky se však zachovaly, stejně jako vnitřek arény. Kamenná sedadla jsou zde řazena do 44 řad a celkem aréna pojala téměř všechny obyvatele Verony, což bylo skoro 30 tisíc diváků. Návštěvníci sem přicházeli z celého Veneta, aby zhlédli bitvy a gladiátorské zápasy. Amfiteátr sloužil k veřejným popravám, veletrhům, divadelním a operním představením a býčím zápasům. V současnosti se tento amfiteátr využívá hlavně během slavného letního operního festivalu.
 Otevírací doba:
 denně: 08:30 - 19:30 hodin pondělí 13:30 – 19:30 hodin
 zavřeno: dfc. od 18:30 hodin, 25. – 26. 12., 01. 01., červenec a srpen během představení uprostřed odpoledne
 ?? €

Městská hradba

Z pozdního středověku pochází městská hradba, jejíž velké části se zachovaly jednak uvnitř města, od velkého oblouku a věže na Piazza Bra u arény podél Via Pallone až k řece, jednak na návrších za řekou severně a východně od města.

Castelvecchio a most Ponte Scaligero

Hrad který nechal v letech 1355 – 1375 vybudovat Cangrande II, byl později upraven na jednu z nejkrásnějších obrazáren v Benátsku. Galerie situovaná v pevnosti patří k nejvýznamnějším v severní Itálii. Byla otevřena roku 1925 a sbírky jsou umístěny ve 27 místnostech. Nachází se zde exponáty od římských památek až po renesanční obrazy. Při prohlídce v prvním úseku na návštěvníka čeká množství pozdně římských a raně křesťanských předmětů – stříbrný talíř, spony z 5. století, sklo s podobiznou Krista ve zlatě a zdobený mramorový sarkofág Sergia a Bakcha (1179).
Oddělení středověkého a raně renesančního umění zřetelně odhaluje vliv severského pojetí na místní malíře – místo klidného idealismu převažuje až surový realismus. Mezi pozdními renesančními pracemi je vidět krásná sbírka Madon z 15. století. V dalších síních jsou vystaveny šperky, brnění, meče a dekorace štítů, Veronesovo Kladení do hrobu (1565) a portrét jednou připisovaný Tizianovi a podruhé Lorenzu Lottovi. Je zde umístěna jezdecká socha Cangranda I., která kdysi krášlila jeho hrob (tam je kopie)  Otevírací doba:
 denně: od 08:30 do 19:30 hodin  zavřeno: dfc. od 18:30 hodin
 ?? €

Venku z rampy se naskýtá podívaná na řeku Adige, přes kterou o kousek dále vede krásný veronský most Ponte Scaligero. Středověký most Ponte Scaligero nechal postavit Cangrande II. v letech 1354 – 1376. Veroňané si tento most tak zamilovali, že jej znovu vystavěli poté, co byl v roce 1945 vyhozen do vzduchu ustupujícími nacistickými vojsky. Záchrana zdiva si vyžádala vybagrování říčního koryta. Most spojuje Castelvecchio s bývalou zbrojnicí, kterou na severním břehu v letech 1840 – 1861 vybudovali Rakušané.

Chiese San Fermo Maggiore

Původně klášterní kostel San Fermo Maggiore z let 1065-1140 je velmi zajímavá dvoupatrová stavba s věží. Stojí u řeky ve východní části města, na konci Via Leoni. Spodní kostel se zachoval v původní podobě jako čtyřlodí s velmi tenkými nosnými sloupy a zbytky fresek. Větší a honosnější horní kostel byl přestavěn kolem 1310, má velmi bohatou a pestrou vnitřní výzdobu a dřevěný strop zajímavého tvaru s malbami.

San Lorenzo

Kostel San Lorenzo v blízkosti řeky u Castello Vecchio z 11. století se dvěma nízkými okrouhlými věžemi v průčelí a zbytky freskové výzdoby uvnitř.

Santo Stefano

Za řekou, severně od centra a na západ od římského divadla, stojí kostel Santo Stefano z 9. století, přestavěný po roce 1117, který snad původně sloužil jako katedrála. Má plochý dřevěný strop a kryptu s náhrobky středověkých biskupů.

San Bernardino

Františkánský kostel San Bernardino z let 1451-1466 s krásným rajským dvorem v západní části města, jižně od kostela San Zeno. Kostel má bohatou freskovou výzdobu z 15. a 16. století.

San Zeno Maggiore

Jedním z nejpozoruhodnějších italských románských kostelů je San Zeno Maggiore vybudovaný v letech 1120 – 1138, pro relikviář patrona Verony – sv. Zenona. Je to nejzdobenější románský kostel v severní Itálii. Průčelí kostela zdobí působivá rozeta, mramorové reliéfy a kouzelný baldachýn. Pro stavbu je typické pruhované zdivo, růžové cihly se zde střídají s tufem slonovinové barvy. Vedle kostela se do výšky 72 metrů vypíná cihlová kampanila dokončená roku 1178. Práce byly započaty v roce 1045. Podsaditá věž v severní části se údajně tyčí nad hrobem italského krále Pipina (777 – 810). Zlatým hřebem jsou však fascinující bronzové výplně na dveřích pocházející z 11. a 12. století. Čtyřicetosm bronzových výplní na západních dveřích skromně, ale působivě líčí biblické příběhy a výjevy ze života svatého Zenona. Scény nalevo pocházejí z roku 1030 z původního kostela, a ty napravo vznikly po zemětřesení v roce 1137. Výplně jsou dílem tří mistrů a lze mezi nimi spatřit masky. Převládají na nich zejména obrovské upřené oči a osmanské čapky, brnění a architektura. Mezi náměty nechybí například Adam a Eva, Salome tančící za sťatou hlavu Jana Křtitele a dojímavý sestup do předpeklí.
Kostel uchovává mistrovské Mantegniho dílo, kterým je trojdílný oltářní obraz z let 1457 – 1459, jež znázorňuje Madonu s dítětem a světci. Původní stavba baziliky San Zeno Maggiore západně od města vznikla již v 5.století nad hrobem prvního veronského biskupa sv. Zena. Později tu byl vybudován klášter a bazilika se stala klášterním kostelem. Podle údajů na místě jej po jedné z přestaveb roku 983 vysvětil svatý Vojtěch, blízký přítel císaře Oty III. Trojlodní stavba s nižšími bočními loděmi a s rozlehlou kryptou pochází z 11. století, průčelí a zvonice ze 12. a chór i profilovaný dřevěný strop ze 14. století. Bohatě zdobený portál s reliéfy po obou stranách je z roku 1139 a těžká vrata jsou pokryta figurálními bronzovými reliéfy z 11. století. Vnitřek je bohatě vyzdoben různými sochami a freskami, hlavně ze 13. a 14. století, a severně ke kostelu přiléhá rajský dvůr ze 13. století. Hlavní loď se pyšní překrásným stropem ve tvaru lodního kýlu, který připomíná vnitřek převrácené lodi. Strop byl vytvořen v roce 1386, kdy se přestavovala apsida. Románský přístřešek náleží k nejkrásnějším ukázkám svého druhu v severní Itálii. Od roku 1138 chrání před nepřízní počasí biblické basreliéfy nad západními dveřmi. Mramorové boční panely znázorňují epizody ze života Ježíše Krista (nalevo od dveří) a výjevy z biblické knihy Genesis (vpravo)
 Otevírací doba: Březen - říjen
 pondělí až sobota: od 08:30 do 18:00 hodin  neděle: od 13:00 do 18:00 hodin Listopad - únor
 úterý až sobota: od 10:00 do 13:00 hodin / od 13:30 do 16:00 hodin
 neděle: od 13:00 do 17:00 hodin  zavřeno: různě při bohoslužbách a pohřbech
 0 €

PÁTEK 7. ČERVNA 2013 - VERONA A PŘEJEZD DO BENÁTEK

V pátek ráno vstáváme někdy okolo půl sedmé, a to bez budíku. Dáváme se do kupy a jdeme dolů na snídani. Už tam čeká pan domácí a vysvětluje nám kde co a jak máme použít. Na stole jsou nachystány různé dobroty. Domácí perník, který tvarem připomíná výstup z pekárny na chleba, špenátový koláč, který byl asi z listového těsta, na tom špenátové pyré zalité bešamelem se sýrem – no úžasný. Salámy, šunka, máslo, jogurty, croasany, houstičky, džus, mléko, třešně, nektarinky, blumy, placaté broskve, jablka, mufiny. Samozřejmě, že jsme to nesnědli všechno, ale bylo to vynikající. Po snídani jdeme balit.
Tak nějak se nechce, bylo tu dobře, ale musíme se nachystat na přesun. Naložíme auto a jdeme zaplatit ubytování. Dělá to i s městským poplatkem rovný kilo. Rozloučíme se a odjíždíme. Snažím se najít ty dvě brány - Porta del Palio a Porta Nuova, a hlavně zaparkovat. Objedu celý systém hradeb a nacházím místo na zaparkování. S Davidem jdeme zkontrolovat parkomat a platíme. Máme to něco přes hodinu. Mezi hradbama je parádní park, a tak i toho využíváme k procházce. Když už jsme tady ……… Lenka to nakonec v půlce vzdává a David tedy zůstává s ní. Já s Květou pokračujeme až k té druhé bráně – Porta Nuova. Malá GPS mi oznamuje, že asi 200 metrů od nás se nachází keška, tak se pro ní ještě vypravíme. Hint je takový trošku neurčitý, to samé zaměření a nakonec ji nachází Květa asi 5 metrů od místa, kde vlastně měla být. Zaloguji a jdeme zpátky. To už přichází SMS od Davida, že jdou pomalu k autu. Dorazíme taky, těsně na hraně zaplaceného parkovného, nakládáme se a v 11:45 hodin vyrážíme směr Benátky.

Porta del Palio a Porta Nuova

Nejnápadnější stavbou je pás hradeb s hlubokým příkopem, dělostřeleckými bastiony a mohutnými nízkými branami, vybudovaný po polovině 16. století. Táhne se od řeky k řece a tvoří jižní hranici historického města. Architektonicky významné jsou zejména brány Porta del Palio a Porta Nuova od Sanmicheliho blízko hlavního nádraží. Po hradbě dnes vede krásná parková promenáda.

San Giorgio in Braida

Stavbu tohoto renesančního kostela s kupolí zahájil roku 1530 Michele Sanmicheli. Na oltáři se nachází obraz Umučení sv. Jiří od Paola Veroneseho a nad západním vchodem Křest Krista, obvykle připisovaný Tinorettovi (1518 – 1594).
Kostel San Giorgio in Braida leží za řekou na severozápad od města.
 Otevírací doba:
 denně
 během bohoslužeb

Navigace mě spolehlivě vyvádí z Verony a najíždíme na dálnici. Cesta v pohodě ubíhá, ale pár kilometrů před sjezdem na Favaro Veneto blikačky. Co se asi děje. Pak za náma majáky a je to jasný. Před chvílou se stala nehoda v levém pruhu – tirák a osobák. Všechno se pěkně řadí do pravého volného pruhu, pěkně se to zipuje, ale najde se jeden debil, který nepouští a lepí se na záda předchozímu. Odkudpak je asi toto vozidlo, které provádí typický manévr známý z našich dálnic? Samozřejmě, že je to kamion slovenský. Jenomže kolona se posunuje bezproblémově i bez jeho manévru, a tak během pár minut jsme venku a valíme .
Najíždíme k mýtným branám a říkám si, že to bude jednodušší zaplatit kartou. No to jsem si dal. Stojan bez označení, vlevo cosi, vpravo otvor. Tak po dlouhém rozhodování strkám mýtný lístek do pravého otvoru. Lístek zmizí. No ale kam kartu, kde se zadává PIN? A kde je suma? Tu objevujeme na displeji, kde svítí 7,80 €. Všici radijó kam s kartou, ale mně se to nezdá. Nikde totiž není popis a horní otvory jsou pro kamiony a autobusy. A přijít v cizině o kartu?! mačkám tedy nápovědu. Z reproduktoru začne kdosi békat italsky a nic. Všude v cizině, kde byl nějaký problém u mýta, zvedla obsluha zadek a přišla pomoct. Tady nic. Už bych i zaplatil hotově, ale jak? Nakonec rezignuji a kartu strkám do pravého otvoru. Ta okamžitě mizí, po pár vteřinách vyjede . Brána se otevírá a my mizíme taky. No to jsou holt ty kapitalistické stojany a služby. Příště budu raději hotově.
Po sjezdu z dálnice jedeme směr ubytování Silnice pěkné, bez děr a dalších nepravostí známých z domova. Když už vjíždíme do Favara, všímám si, že v silnici je jen jedna kolej pro každý směr jízdy šaliny.. Jak to asi jezdí? A co tu vlastně jezdí. Pak proti nám jede místní šalina a záhada je rozřešena. Šalina má uprostřed klasické kolejové kolo a na bocích nafukovací kola. Škoda, že se ji nepodařilo vyfotit. Tak ještě pár desítek metrů a už nás navigace navádí do dvora. Paráda. ve 13:15 hodin a po 124 kilometrech jsme na druhém ubytování v hotelu Altieri.

Materiály, ze kterých jsme čerpali, byly především průvodce Itálie a Benátky (IKAR), ORBION, informace z NETu, které se nám podařilo vypátrat, útržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, různé letáky a brožury získané na místě (většinou jsme museli překládat). Fotografie z 99% jsou vlastní - rodinné a něco je naskenováno.

A odkaz na video ze čtvrtka http://youtu.be/4EsbhtoTVJ8

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
papoušek 12.07.2013 16:29
dokonale podrobný cestopis 

Sally,super cestopis a dobrý tip.Díky. :-)

  • Anonym (6)
  • Anonym (8)
Karlí 05.07.2013 12:23
dokonale podrobný cestopis 

Díky za tento vyčerpávající a inspirující cestopis!

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze