A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Itálie - Cestopisy

Sicílie 2014 - den čtvrtý - Pantalica a Cava Grande

Čtvrtý den vyrážíme do kouzelných kaňonů nedaleko Siracus. Po krátkém bloudění přímo ve vesničce ferla se konečně trefuji na místo a procházíme jen jednu malou část kaňonu, protože se těšíme do Cava Grande. Bohužel ten krásný Sicilský Grand Kaňon jsme viděli jen jako dílo zkázy po červnovém požáru. Vzhledem k tomu, že v okolí jsme nenašli žádný jiný vstup a ani nic na jídlo, přejeli jsme se navečeřet do Siracus a pak zase zpátky do Acitrezza

PANTALICA, CAVA GRANDE, SIRACUSA

ČTVRTÝ DEN - 22. ČERVENCE
331 KILOMETRŮ

Dneska vstáváme o něco dříve, tak abychom se dlouho nezdržovali a rychle vypadli pryč. Jedeme sami, Pedro s Evou se budou flákat u vody, a nás čeká kaňon Pantalica a Cava Grande. V první fázi máme před sebou 106 kilometrů až na místo.
Tak se daří, vyrážíme v pohodě před devátou hodinou a stejnou cestou se dostáváme na autostrádu. Stále mi však vrtá hlavou, kde se platí mýto, nebo zda ta kartička nalepená na okně je dálniční známka. Nevím a neřeším to. Cesta je v pohodě, z dálnice je již cedule navádějící ke kaňonu Pantalica. Navigace a cedule se shodují, tak není co řešit. Ale v jednom místě cedule začínají ukazovat na jinou stranu, a tak se rozhoduji, koho poslechnu, zda ceduli nebo GPS. 
Rozhoduji se pro krabičku za oknem a pokračuji dále podle ní. Naším cílem je městečko Ferla a přístup odsud. Když se konečně dostaneme do městečka, navigace se mě snaží navést kamsi jinam, ale já vidím ceduli ke kaňonu, tak stávkuji A jedu podle cedule. Až dojedeme na rozcestí, kde žádná cedule není, a GPS mi ukazuje doprava do údolí. Proč ne, po dlouhé době poslechnu navigaci a spouštím se úzkou silnicí se samými serpentýnami do údolí. Než to projedu, mám upletenou alespoň půlku svetru, jak motám rukama. Jenomže po projetí údolím opět vystoupáme do městečka Ferla. V tu chvíli se snažím pomocí cedulí vymotat, protože navigace mě opět vede někam nesmyslně. Narazím na stejnou ceduli, stejnou silnici, a tak jedu. Na rozcestí nedám na GPS a pokračuji dále rovně. Silnice je údajně po 12 kilometrech slepá. Po několika kilometrech narážíme na nějaké parkoviště s informační budkou, a tak tu zastavujeme a jdeme se informovat. „Recepční“ nám dává mapu, vysvětluje nám, kde jsme, a že musíme dál a dál až na konec, kde je parkoviště.
Tady se taky dozvídáme, že jsou tu vlastně tři okruhy, ale my si vybíráme to poslední parkoviště. Když dorazíme na konec, zjišťuji, že parkoviště je tak maximálně pro 10 aut a i tak se tu potom bude těžko otáčet. Parkujeme, bereme pití a vyrážíme do kaňonu. Kouzelný zelený kaňon s příjemnou cestou do údolí, kde teče potok. Při sestupu si prohlížíme některé hrobky vytesané do skal, fotíme a natáčíme kaňon a už jsme na dně (kaňonu samozřejmě). Krásné příjemné prostředí, čerstvá ochlazující voda, zeleň – to všechno nás vítá tady dole. V říčce se koupou nějací cizinci, vypadá to na Němce, a já jim jen závidím, plavky zůstaly nahoře v autě. Ale co, máme v plánu Cava Grande, takže Pantalicu ošidíme a vyřádíme se tam. V kaňonu se zdržíme asi půl hodiny a zase nahoru k autu. Tam je hrozně, takže na chvíli jen zapínám motor a chladím. Vracíme se stejnou cestou zpět s tím, že si někde dáme oběd, po cestě jsme totiž míjeli „agroturistico“ s tím, že nás vítají na oběd. Tak tam zastavuji, vítací cedule je samozřejmě na místě, ale nikde nikdo, nikdo nás nevítá. Tady chcípl pes, tak na co tam dávají ceduli, že máme jít na oběd, nebo obědvají večer? Kdo ví…. Pokračujeme tedy dál přes městečko Ferla k „sicilskému Grand Caňonu“. Nikde žádná hospoda, tak se budeme muset spokojit s jídlem tam.

Opět samé vracečky, serpentýny, úzké silničky, až v jednom místě narazíme na vchod, asi i placený, sice s názvem Cava Grande, ale já mám do cíle ještě asi 20 kilometrů, tak to nemůže být ono. Chvilku se rozhodujeme, jestli zastavit a jít, nebo pokračovat, ale tady jsme v údolí a Cava Grande má mít nahoře parkoviště a pak sešup dolů. Jedeme tedy dál a navigace mě navádí ke kaňonu. V jednom místě ale opět ukazuje jinam než cedule, já však pokračuji podle cedulí a dostávám se na to správné parkoviště u restaurace Belvedere po 51 kilometrech. Jsme správně, na parkovišti je ale nějak málo aut a spousta lidí postává u vstupní branky a pokladny. Jdeme tedy zjišťovat, co se děje. Hospoda zamachlovaná, vstup taky a na zavřené pokladně je jakási cedule „Executivo“ z úřadu v Avole, a to asi z 2. července letošního roku. Při pohledu do údolí je vidět, že je jedna strana totálně spálená, ale na cestě dole se nacházejí nějací lidé. Marně se snažíme zjistit, kudy se tam dostali, ale asi přelezli branku. Taky řešení, ale přece jenom jsme v cizině a do zamachlovaných prostor se dostávat přes branku ve výšce asi 200 metrů nemá cenu. Zkusíme to tedy jinde. Vyzkouším ten druhý cíl v navigaci, třeba se to povede tam. Dojedeme do vesničky, asi Avola Antica, ale tady taky chcípl pes. Nikde nikdo, hodně nových baráků, ale náves jako by po krachu, a na parkovišti, kam jsme dojeli, není nic, jen pohled dolů. Módr s náma lomcuje, a tak budeme hledat něco na jídlo, tady se nenajíme, ale v okolí by měly být tři statky „agroturistica“. Byly, našli jsme, ale tady taky všude chcípl pes, nikde ani živáčka. Vracíme se tedy s kručením v žaludku zpět k Belvedere a snažíme se řešit, co dál. Je několik možností, vrátíme se zpátky asi 20 kilometrů do toho údolí a skončíme tam, nebo sjedeme do Sirakus na jídlo a vykoupat se na písčité pláži, nebo budeme hledat jiný vchod. Nakonec se rozhodujeme pro jiný vchod. Snažím se v navigaci najít místo, kde jsou ta auta, co jsou vidět přes kaňon. Tam totiž je vidět jakási sestupová cesta. Snad se mi to podaří, ale mezitím z parkoviště odjíždějí nějací Francouzi, a jak je vidět, mají stejný nápad jako my. Startuji, ale Francouzi už „só pali“. Jedu podle navigace a po pár kilometrech Francouze dojedu.  
Snažím se jet stejně, odbočujeme na jinou ceduli Cava Grande, až se dostaneme na jakýsi kruhový objezd, kde Francouzi odbočují jinam. Já jedu dál podle navigace, ale když dojedu do dědiny, raději to otáčím a jedu zpět. Dojedu na stejný kruháč a odbočuji jako ti Francouzi předtím. Jenomže oni odbočili na stejnou cestu, po které jsme dojeli, tak jedu kousek po ní a opět cedule Cava Grande. Odbočím a snažím se držet směr podle původního nastavení navigace. Dostáváme se mezi malá políčka, zahrady, opuštěné domy a bůhvíco dalšího. Jedu tam, jedu zpátky, odbočujeme do všech možných míst a vstup pořád nikde. Všude se setkáváme na cestách se zamčenými branami, oploceními, vjezdy do dvorů či soukromými pozemky. Mezitím potkáváme spoustu aut, která bloudí stejně jako my. V jednom místě konečně odbočím relativně správným směrem, před námi jedou opět jacísi Francouzi a dostáváme se skoro ke kaňonu. Vystupuji z auta a jdu za Francouzama. Asi po 500 metrech se dostaneme do úvozu, kde je před námi dřevěná zábrana propletená křoviskama a ostnatým drátem. Tak tady to taky nepůjde. Vracíme se zpět k autům a odpískávám to. Květa sice chtěla, že bychom to mohli zkusit, ale je tu několik proti. Od vlastního kaňonu (Belvedere) můžeme být vzdáleni cca kilometr, nevím jak daleko a jaká cesta je do údolí a jak to tady vlastně vůbec vypadá a samozřejmě módr s náma casnuje čím dál víc. Tak to vypadá na Sirakusy a nějaká hospoda tam. V okolí Cava Grande jsme najeli určitě nějakých 50 kilometrů a stejně zbytečně.
Nasměruju si to přímo do Sirakus a snažím se najít parkoviště někde poblíž přístavu nebo starého města a zadávám to do navigace. Mám ovšem trošku obavy, jak je to s vjezdem na Ortigio. Nakonec nacházíme, navigace nás vede, tabule taky. Asi po 45 kilometrech dojedu na parkoviště u přístavu, je sice placené, ale parkomat tu nefunguje. Po dlouhém hledání najdeme další parkomat na druhé straně parkoviště za zastávkami autobusů, jediné co nenacházíme z drobných, je asi 1,6 € ve dvacetníkách a desetníkách. Snažím se rozměnit pětieurovku u platících parkovatelů, ale nikdo nechce měnit.  
Tak to zkusím, nasázím tam všechny drobné, dám tisk a ono mi to ještě vrátí. Tak na to čučím a zjistím, že tady musí člověk dát celá eura, že nelze platit třeba jen euro pade jako jinde. Zajímavé zjištění v Sirakusách. Tak vyřízeno a snažíme se jít podél pobřeží k pevnosti. Jenomže jsme byli asi dost daleko, takže k pevnosti to je ještě dost daleko, času na parkování není tolik, a tak to směruji na centrum Ortigia. Dostáváme se opět k Artemidině kašně, ale hospody furt nikde. No jasně, ještě není ani 19:00 h. Tak nabereme směr pobřeží, tam přeci něco musí být. Hned zkraje je jakási hospůdka, tak tam sedneme a dáváme si jídlo, snažíme se vybírat italská jídla, evropskou kuchyni můžeme mít doma. Tak si dávám Insalato Portamarin, Květa si dává Lasagne, na pití Sanbitrosso a já Spina birra Media. Zaplatíme s couvertem (3,- €) za večeři 26,20 €. Po jídle dojdeme k autu s tím, že už máme asi o půl hodiny překročené parkování a odjíždíme do Acitrezzy, která je od nás vzdálená 79 kilometrů.

Pantalica

V pustém pohoří Monti Iblei nad řekou Anapo, leží osamocená pravěká Nekropole Pantalica. Mrtví z rozlehlé, dosud neodkryté vesnice obývané ve 13. – 8. století př.n.l., byli ukládáni do hlubokých jeskynních hrobek vyhloubených do skály. Otvor každé hrobky uzavíral jeden plochý kámen. Předpokládá se, že obyvatelé Pantalicy pocházeli z pobřežního Thapsa, které opustili po nájezdech válečných kmenů z pevninské Itálie. Nekropole Pantalica je velké pohřebiště s více než 5.000 hrobů datující se do 13. až 7. století před naším letopočtem. Pantalica se nachází v údolích řek Anapo a Calcinara v jihovýchodní Sicílii. V hluboké vápencové soutěsce klikatí svůj tok řeka Anapo. Ve skalních stěnách kolem řeky lidé nacházeli svá útočiště už v dobách antiky. Dnes zde najdeme více než pět tisíc hrobek, opuštěných obydlí a oratoří vysekaných do skal. Společně s městem Syrakusy je nekropole Pantalica od roku 2005 součástí světového kulturního dědictví UNESCO.
Kolem roku 1300 př.n.l. kmen Sicansů opustil své pobřežní osady a usadil se v údolí mezi řekami Fiume Anapo na jihu a Fiume Calcinara na severu. Jako obydlí používali přírodní vápencové jeskyně ve stávajících stěnách a vysekané umělé jeskyně v hoře. Anaktoron (palác) byl postaven asi okolo roku 1100 př.n.l.
Z osady zachováno přes 5.000 umně postavených jeskynních hrobek. V roce 665 př.n.l., během helénistické kolonizace Syracus byla osada zničena. V raně křesťanském a byzantském období zde byly vytvořeny nové hroby.

PŘÍSTUP KE KAŇONU:

Pantalica je od Syrakus vzdálena asi 50 kilometrů přes město Ferla a 35 kilometrů přes město Sortino. Z obou měst vedou silnice končící až na okraji této nekropole Sikulů. Konce obou přístupových silnic jsou propojeny stezkami vedoucími říčním údolím. Podél silnice jsou značeny turistické cesty.

Cava Grande a požár

Cava Grande – neboli „Velký kaňon“ se rozprostírá nedaleko jihosicilského města Ávola. Protéká jím řeka Cassíbile, která zde na úseku o délce zhruba 10 km vytváří množství jezírek a malých vodopádů. Po sestupu na dno kaňonu je možné osvěžit se koupelí v některém z jezírek i obdivovat jeskyni Grotta dei Briganti ve strmé skalní stěně. Koupání je povoleno jen v některých oblastech. Hlavní a nejjednodušší je přístup ze Scala Cruci u Avola Antica. Ve vápencových skalách byly objeveny hrobky a lidské úkryty, které byly využívány už v 11. století př. n. l. Skály tvořící kaňon dosahují výšky až 500 m. V údolí najdeme četné ptačí kolonie (zejména pěnice, kukačky a poštolky). Kaňon má rozlohu 2.696 hektarů.
Na rozdíl od kaňonu Alcantara, který byl vytvořen z tmavého čediče sopečnou činností, vývoj Cava Grande byl pomalý. Zde, stejně jako ve většině Sicílie, Kalábrie a na Maltě, se podloží skládá především ze zlatého vápence. Jen díky této hornině byl kaňon průběhem času vytvořen. Řeka Cassibile (historicky někdy zvaná jako „Cassabile“) byla známá starověkým Řekům jako „Kacyparis“, kteří do vápencových stěn kaňonu vytesali několik necropoli, které neměly být konkurencí pro necropole z kaňonu Pantalica. Obě oblasti byly osídleny již ve starověku. Dlouho před příchodem Řeků zde cca 1200 let př.n.l. zde měli dvě malé osady „Sicels“. Vyřezávané domy a hroby nesou stopy Ausonianského architektonického stylu.
Kaňon, který je chráněnou přírodní rezervací, je domovem mnoha živočišných druhů, včetně sicilské orebice, sokola středomořského stěhovavého (Falco peregrinus) a místních různých druhů sýkorek (Aegithalos caudatus siculus). Tito ptáci samozřejmě nejsou jediní v tomto kaňonu, dále zde žijí ježci, želva zelenavá, překvapivě také kuna lesní (Martes Martes), liška rudá a liška obecná, z hadů například užovka levhartí (Zamenis situla), která je doma v tomto skalnatém prostředí. A žije zde i obzvláště vzácný druh - sladkovodní krab (Potamon fluviatile), a také výrazně zelená italská rosnička (Hyla intermedia).
Nachází se zde přes čtyři sta původních druhů rostlin - některé jsou docela vzácné na Sicílii a nacházejí se v údolí Cassibile. Jsou to například „Sicilská orchidej (Ophrys lunulata), kterou identifikoval v roce 1838 botanik Filippo Parlatore v roce 1838. Tato purpurová květina je na seznamu ohrožených druhů. Dále jsou zde k vidění Anacamptis longicornu, popřípadě Ophrys exaltata. Ve strmých skalních stěnách můžeme vidět tisíce jeskynních hrobů z 12. – 8. století př.n.l. Tento „hřbitov“ je podobný tomu, který je v údolí Pantalica u Syrakus. Jedná se o nejdůležitější nálezy z doby bronzové na Sicílii.

Cavagrande Cassibile Riserva naturale Zlikvidoval oheñ

Bude to trvat měsíce nebo dokonce roky, než se vše vrátí do normálu. V podvečer středy 25. června byla zničena přírodní rezervace Cavagrande Cassibile, včetně částí ve městech Avola, Noto a Siracusa. Kaňon známý pro svoje jezera je oblíbeným turistickým cílem. Navzdory rychlému zásahu hasičů a lesníků, kteří začali hasit plameny, se zachránilo velice málo. „Oheň v posledních dnech zničil jednu z přírodních krás Sicílie a hor Iblei“, říká na internetových stránkách Siciliafan.it .
„Dosud nebyla stanovena příčina katastrofy, ale bylo to jistě úmyslné“ píše Paul Munafo, který nahrál video z požáru a záchrany, na YouTube. Cavagrande Cassibile, byla částečně zničena rovněž i flóra, fauna a všechny krásy, které byly jedinečné. Chcete-li vidět nádherná a nedotčená místa, nemusíte se přesunovat na druhý konec světa, stačí zavítat na Sicílii na místa jako je Cavagrande Cassibile v oblasti Siracusa, kde je skutečný přírodní ráj. Škoda, že tento ráj plameny v posledních dnech proměnily v peklo a zničily jednu z nejkrásnějších rezervací na Sicílii.
Přírodní rezervace Cavagrande Cassibile byla z velké části zničena požárem 25. června 2014. Na oficiálních internetových stránkách se uvádí, že byly uzavřeny všechny přístupové cesty a až do dalšího oznámení nebude znovu otevřena pro turisty.
Požár hasily hasičské týmy Noto a Canadair a vrtulník určený pro lesnictví, který se pokusil zalít vodní clonou spodní část údolí Cavagrande.
Rezervace byla otevřena v roce 2013 po dlouhé uzávěrce z důvodu údržby skal a skalních hřbetů z Odboru regionálních lesů státního podniku v Siracusách. Rezervace byla založena roce 1990 pro zachování přirozené vegetace a obnovení lesních porostů Středomoří, zároveň i pro zachování volně žijících živočichů. Cavagrande Cassibile pokrývá oblast, která se rozkládá na 2.760 ha a zahrnuje asi 10 km úsek podél řeky Cassibile, což je jeho zvláštností. Proud řeky je svírán mezi skalami náhorní plošiny Ibleo a vytváří kaňon, který je v některých místech více než 250 metrů hluboký.
V posledních dnech byla celá Sicílie v ohrožení ohněm, který byl hnán po dva dny silnými větry vanoucími z jihu. Oheň ohrožoval Palermo, město bylo doslova obklopeno dvěma ohnivými jazyky, hoří Trapani a Catania. A to léto teprve začalo.

PŘÍSTUP KE KAŇONU:

Po dálnici A 18 z Catanie a Siracusa nebo ze směru od Noto a Gela. Z dálnice sjet na exitu Avola, najet na silnici 115 do města Avola, dále na křižovatku silnic 115 se silnicí 4 ve směru Avola Antica. Od města Noto Antica zpět na silnici číslo 287, odbočit na Avolu a po 6 km se dojede na parkoviště Belvedere u Cava Grande. Směr Cava Grande by měl být značen. Na Belvedere je potřeba nejprve zaplatit vstupné a dostaneme zde před prohlídkou i nějaké informace o Riserva Naturale. Normální stezka začíná u pokladny apak cik cak dolů do kaňonu. Po schodech vytesaných do skály se sestupuje do soutěsky. Odsud se pokračuje dále po cestách a stezkách střídavě nahoru a dolů podél průzračné vody k peřejím, jezírkům a písečným mělčinám,. Pro sestup do 200 metrů hluboké strže je vhodné mít pevnou obuv. Hned u parkoviště je tratorie Cava Grande, kde mají v pondělí zavřeno a můžeme si dát venkovské speciality v zahradě.

Materiály, ze kterých bylo čerpáno, byly především průvodce Sicílie, Itálie (IKAR, Marco Polo), ORBION, informace z NETu, které se nám podařilo vypátrat, úržkovitě z nabídek cestovních kanceláří, různé letáky, brožury, tiskoviny (věšinou jsme je museli překládat), nafocené a přeložené informační tabule z destinací, od kamarádů a samozřejmě informace delegátky doporučené CK Brenna.
Fotografie jsou naše, fotila manželka, nebo jsou staženy z kamery, kdy jsem točil já, a jsou použity různé scany z průvodců a získaných materiálů či vstupenek a účtů. Pokud jsou v textu někde chyby, nepřesnosti nebo špatné a neúplné údaje, nechť si je každý laskavě najde a doplní sám.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@