A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Itálie - Cestopisy

Sicílie 2014 - cesta a den první

Musíme na letiště v Práglu a pak se s přestupem přesunout na Sicílii. první den tedy trávíme na cestě a v podvečer poznáváme malé městečko Acitrezza

Cesta a letovisko Acitrezza

Budík – šílený to nástroj, který ve 2:00 hodiny ráno začne zcela nepříčetně a nepříjemně řvát. Vždyť jsme šli teprve před chviličkou spát a už vstáváme. No nic, sami jsme si to vymysleli, takže já lezu z betle a jdu si chystat snídani a čaj a dochystávat na cestu. Čaj ani nedopíjím, nechutná mi, tak aspoň nějak ošidím žaludek. Mezitím vstane i Květa, která si chystá čaj s sebou na cestu. Dokončíme balení a já jdu nakládat věci do auta. Zhruba o půl čtvrté vyjíždíme ze Šimic a valíme pro Pedra s Evou, které vyzvedáváme na Úvoze. Dojíždíme ve smluvenou dobu, naložíme Evin kufr a Pedrovu kabelu, naskládáme se do „Sněžného muže“ a můžeme vyrazit. Po rozkopaném Úvoze se dostáváme pomalu k dálnici a konečně „směr Praha“.
Cesta po dálnici do Prahy probíhá v pohodě, zastavuji u „Dubčeka“ a nabízím možnost využít místních zařízení, ale nikomu se nechce. Tak pokračuji dál, informuji stavbyvedoucího o průběhu cesty a konečně opouštím pražský okruh a mířím na stavbu ve Veleslavíně. Stavbyvedoucí nám otevírá Tranzita, my překládáme kufry a začíná nám poslední etapa po českých silnicích. Jsme vysazeni na Terminálu II a šup do odbavovací haly.
Na letišti si jdeme najít naši, resp. rakouskou přepážku. Vzhledem k tomu, že je otevřená, jdeme se odbavit, odbavení proběhne v pohodě, akorát místa nemáme tak, jak bych chtěl, ale to už se nějak vyřeší.

Takže všechny problémy jsou za námi a už jen čekat na „boarding“. Různě se ve volném čase pohybujeme po letišti, snídáme a Pedro po zjištění cen kávy ve stánku že si radši dá kafčo z automatu. Tak naháže do automatu požadované drobné a …. ono nic. Automat na kafe nereaguje. Nevyhazuje ani kafe, ani peníze. Pedro okamžitě volá na bezplatnou linku. Když se konečně jakémusi ospalci dovolal, tak dfc. nic nevyřešil, snad si jen ulevil, ale třeba mu pošlou ty peníze na účet . Asi hodinu před odletem se jdeme v klidu odbavit a pak už šup do bezcelní zóny. Pedro ale musí mít něco zase něco extra. Píská, a tak ho tam celníci pěkně lustrují. Kdyby si nechal vystavit lékařské potvrzení o tom, že je „železný“ muž, měl by to určitě jednodušší. Ale nakonec to dobře dopadne, pustí ho a my jsme už jen krůčíček od vytouženého letu na Sicílii.
Při putování po bezcelní zóně si prohlížíme různé exkluzivní výrobky za exkluzivní ceny. Nic tady nakupovat nebudeme. Už nás vyzývají k boardingu, tak se jdeme postavit do fronty a šup do autobusu, který nás převeze k přistavenému letadlu. Je to takový „malóšek s dvóma vrtulama“. Naposled jsem podobným vrtulovým, ale sovětským letadlem, letěl v roce 1975 z Práglu do Bratislavy. Teď s vrtulákem letíme do Vídně. Po nezbytných informacích rakouských letušek začne náš stroj pomalu rolovat na runway, a pak se po krátkém rozjezdu v 8:10 hodin odlepí od země a nabírá směr Vídeň. Snažíme se ve vzduchu identifikovat, kudy asi letíme, ale je to těžké. Eva tvrdila, že vidí Karlštejn, ale ten jsme bohužel minuli. Cesta má trvat asi hodinu, přesto dostáváme na palubě kávu nebo čaj a dvoudecovou lahvičku s vodou. Jak příjemné, Skoti se na nás tenkrát z vysoka …..
Do Vídně přilétáme na čas, opět nás převáží autobus do letištní haly. Tady jenom sledujeme ukazatele s tranzitem, protože by bylo nepříjemné vylézt z letiště ven. Ptám se tam jakéhosi letištního „poskoka“, kde je let na Catanii, on na mě čučel jak puk a ani nevěděl, co Catanie je. No nic, najdeme si to sami. Na první ceduli až vidíme náš let a taky GATE. Máme necelé dvě hodiny čas, a tak se porozhlédneme po letišti. Evu zajímají hadry a „čmušení“, ke kterému se pak hrne i Květa, Pedra zase zajímá tekuté bohatství. Tak tedy každý něco. Proběhneme celou prodejní zónu, navštívíme samozřejmě taky místní sociální zařízení a jdeme si sednout k nástupní bráně. Pedro má hlad, a proto si dává v odletové hale Brumíka z domova. Brumík však je, jak říká Pedro, „rozjebanej“ a taky je pak všude okolo něho, pod ním – no zkrátka všude. Pedro celou dobu přemýšlí o tom, že by jako dárek koupil synovi flašu whisky, která stála pouhých 10 €. Trvá mu to už půl hodiny, než se konečně rozhodne, že tedy jo. Asi za pět minut se vrací s tím, že neměl pas a že by to měl za vyšší cenu, a že tam zpátky už nepůjde. Květa ho ale přesvědčí, ať to koupit jde, že máme ještě čas a za tu cenu nekup to. Tak teda Pedro valí a za chvílu je zpátky i s flašou. Ještě pár minut a jdeme opět bránou a rovnou do letadla. Tady na nás čeká Airbus 320, který s námi doletí až do Catanie. Parádní sezeníčko a nakonec zjišťujeme, že díky problémům ve Vídni kvůli odbavení zůstává místo mezi mnou a Květou prázdné, a tak si sedám na naše původní místo. Během cesty pěkně čučíme na místní televizi, která nám ukazuje, kde právě jsme a kudy letíme. Dostáváme občerstvení - k pití v podstatě cokoliv, o co si řekneme, a k jídlu teplou obloženou bulku. Tak já si dávám červené víno a Colu, Květa džus a bílé víno. Obojí se dá, ale je jasné, že na palubě nebude žádné extra kvalitní víno, přesto se dalo pít.
Zhruba ve 13:40 h přistáváme v Catanii. Po rychlém odbavení se vydáváme hledat autopůjčovnu Goldcar. Přece jenom se na letišti motáme jak nudle v bandě, hledáme ji přímo v hale letiště. Tak nakonec se Eva ptá, kde půjčovna je. Nejsme jediní, kdo bloudí a hledá ji, možná by stálo zato dát na letiště patřičné a zřetelné směrovky. Nakonec tedy nacházíme budovu, ve které je šílený mumraj a spousta přepážek různých jiných autopůjčoven. Ta naše je až v rohu. Ti, kterým jsme ukazovali cestu, nás nakonec předběhli, ale možná to bylo dobře.

Stoupám si tedy do fronty a snažím se sledovat, co se děje přede mnou. Květa s Pedrem hlídají kufry, Eva jde se mnou, že prý se domluví i italsky, tak to bude špica. Ještě tam otravuje jeden Francouz, který chce vrátit auto. Operátor mu však vysvětlí, že musí počkat. Když už na nás konečně došla řada, předkládám potřebné papíry a doklady o zaplacení, mezitím se Eva domlouvá s pracovníkem půjčovny, nakonec i s Francouzem, co a jak. Operátor nám chce dát Fiata 500, ale naštěstí je ten malušek Fiat už zadaný, a tak na nás zbývá pouze Peugeot 308. Taky dobrý. Platím jakési peníze – 352,50 €, nevím proč a za co, jen se domnívám, že je to část jako garance za pohonné hmoty a část jako akontace. Beru si tedy smlouvu a odcházím s operátorem, Evou a Francouzem k autům. Nejprve si operátor od Francouze převezme klíče, zkontroluje nádrž a tachometr a pak jde za námi. Nám jenom ukáže, že stav nádrže je FULL, dá mi klíče a ádieu. Tak se snažím nějak ovládnout stroj a pak s ním vyjet. Mám v rukách krásnýho černýho Peugeota 308, 1,6 HDI, Business 115 CV, v odstínu NERO PERLA. Auto má najeto pouhých 2.087 kilometrů, čili skoro nové a nepoškozené! Podaří se mi vyjet z parkoviště, posléze i z brány a zastavuji pro naložení kufrů a ostatních spolucestujících. Prvně ale dávám aktivovat navigaci. Mezitím dovalí zbytek účastníků zájezdu s bagáží a můžeme nakládat. Pedro je celý zmožený, jak musí táhnout svou velkou cestovní kabelu v ruce, přestože jsme mu doma nabízeli zapůjčení kufru na kolečkách. No nevím, nevím, jak bychom to všechno naskládali do Fiata, asi blbě, nebo bychom museli jet možná nadvakrát. Tak a dovolená může začít se vším všudy.

Naloženo, nastartováno, klima klimuje, klakson troubí, stěrače stírají, ostřikovače ostřikují…. Navigace je nastavena, takže se můžeme vydat na dvacetikilometrovou pouť k našemu ubytování. Podařilo se mi vyjet na silnici a podle navigace pokračuji kamsi dopředu. Po několika odbočeních a přepočítáváních se dostávám po půl kilometru někam do ……… To už mi začíná lézt všechno krkem (to teda brzo, to ještě netuším, co bude dál). Srovnám navigaci a poslušně poslouchám její příkazy. Dostávám se ale na jakýsi podivný kruhový objezd, kde není ani jedna čára, auta jedou ze všech stran a já mám jet doleva, doprava, zase doprava a doleva a opět su v …………….. Zlatý český silnice, mám s tím praštit, zavolat tágo a nechat se odvézt? Můžu se na to vy…t. Nakonec to nevzdávám, v očích smrt, za sebou a vedle sebe nejen hafo aut, motorek a cyklistů, ale taky samý troubení. Kruci, kam jsem se to vydal, vždyť se nedá sledovat provoz, navigace, cedule, to nejde. Tak si vybírám, co tedy budu sledovat prvně a co bude na okraji zájmu. Takže všichni budou sledovat cedule, já navigaci a provoz. Na cedulích je prd, navigace zmatkuje a Pedro na Evu stále dělá pššššššššššššt, ať slyšíme tu babu v navigaci, co říká. Asi po 50 minutách jízdy konečně dojíždíme do Acitrezza a vcelku úspěšně nacházíme naši ulici Via Litteri, tady už navigace vede velice dobře a dokonce trefujeme i náš hotel. Zastavujeme u branky, já se otáčím, nechám vystoupit účastníky zájezdu a taky tak trochu zablokuji dopravu. Nakonec se nic neděje. Zvoníme na zvonek a konečně vstupujeme do našeho dočasného objektu bydlení, kde budeme trávit 15 nocí. Vyřizujeme potřebné náležitosti s ubytovatelkou, ta nám ukáže, jak máme používat klimatizaci, mikrovlnku a kávovar, plynový sporák, kde jsou naše pokoje, kdy a kde je snídaně a nakonec kde je brána a jak jí máme otevírat. Mimo to nám bytná sdělí, že snídaně jsou od 8:00 do 11:00 hodin. Otáčím tedy auto a najíždím do dvorního traktu. Vykládáme všechny věci, odnášíme kufry na pokoje a jdeme vybalovat. Tedy zatím jen to nejdůležitější – kořalku pro první přípitek na dovolenou. A pak teprve vybalování. Zjišťujeme, že každý pokoj má své mouchy. Pedro s Evou mají větší a moderněji zařízený pokoj se spoustou skříní a poliček, ale nemají tam zase ani jediné ramínko na šaty. My máme ramínek dost, tak jim nějaká zapůjčujeme, ale zase nemáme jedinou poličku ve skříni, kam by se dalo naskládat oblečení. Ve skříni se nacházel jen takový pojízdný stojan s tyčí na zavěšení ramínek, na položení oblečení nic. Ale poradili jsme si.

Po ubytování a vybalení jsme navečer vyrazili do městečka. Nejprve jsme museli absolvovat cestu z kopce na hlavní silnici. Došli jsme dolů a snažili jsme přejít silnici, kde panoval vcelku hustý provoz. Nevadí, vedle jsme objevili tlačítkový přechod, takže jsme si mysleli, že nebude problém. Ale byl. Zmáčkli jsme tlačítko, reakce byla sice okamžitá, měli jsme zelenou a auta červenou, ale jakoby se nic nestalo, auta jezdila dál, přestože měla červenou. Až někoho konečně napadlo zastavit a pustit nás. Okamžitě po našem přejití se provoz, přestože je stále červená, opět rozjíždí. Došli jsme dolů až k moři a viděli jsme, že se tam něco děje, byla tam spousta stánků a na centrálním prostranství se pohybovala spousta lidí, dokonce to vypadalo, že se tam něco levně prodává. Nakonec jsme ale pochopili, že se tam teprve bude něco prodávat, ale až někdy později. Po sedmé večer se teprve začínaly otevírat hospody a my jsme po výběru z vystavených jídelníčků zvolili Pizzerii Pellegrino. Hned jsme si zkusili objednat jakési pivo, které však bohužel nebylo italské. Jídlo ale už italské bylo – Pedro si dal těstoviny, já s Evou pizzu picante a Květa pizzu salomone s pistáciovým pestem. Až na to, že pizza byla sicilská, nikoliv italská, tj. značně „buchtoidní“, tedy vysoké tlusté těsto. Ale měli jsme hlad, jídlo bylo chuťově celkem dobré, pivo stálo za prd. Pak jsme ještě pokračovali procházkou po nábřežní navigaci, popošli jsme dál a za tmy jsme pozorovali před sebou v dálce jakési červené tečení na Etně a kouřmo. První dojmy jsme si nafotili a natočili a už jsme se pomalu vraceli zpátky na „hotel“. U brány domu jsme potkali poslíčka s pizzou. Dovnitř jsme ho nepustili, nevěděli jsme, komu tu pizzu nese, protože branou se vstupovalo k více domům. Když jsme došli nahoru k bytu, viděli jsme, že venku sedijó tři kocóři a slopó. Šli jsme se vykoupat, do betle a gróňat. Zítra je taky den. Pedro si šel pak ještě zapálit, ale ty tři grácie stále ještě seděly venku u stolu, kde byly pouze tři plastové židle, takže Pedro s Evou se museli spokojit se schodkem, když si nebylo kam sednout. Chtěl jsem je nazývat putáty podle slepice, ale putáta v italštině znamená „ku..a“, takže by nám mohl i někdo rozhodit sandál.

ACITREZZA

Acitrezza je malá rybářská vesnička, kterou obývá asi 5.000 obyvatel. Vesnici dominují skály Cyclops směřující do moře, zrádný špičatý útes černé lávy vystupující z křišťálové vody. V přední části kamenitých lávových pláží jsou ostrovy, které přitahují pozornost návštěvníků svými bizardními formami - tato skupina skal je známá místními obyvateli jako „Faraglioni z Trezza“, nebo více romanticky jako „ostrovy Cyclops“.
Acitrezza se nachází v blízkosti Catanie, na východním pobřeží Sicílie. V blízkém okolí městečka i na pobřeží se nachází velké množství zajímavých památek.

ACITREZZA, LACHEA ISLAND A HORNINY CYCLOPS

Naturalistické a archeologické rysy jsou hlavním lákadlem turistických oblastí, a když mluvíme o Acitrezza, která vystane na mysli – tak je to především přírodní rezervace „Isola Lachea e Faraglioni dei Ciclopi“

LACHEA ISLAND

skládá se hlavně z čedičových hornin, je největší mezi „ostrovy Cyclops“ a je spojen s prvními sopečnými erupcemi v zálivu Acitrezza.
Je pravděpodobné, že ostrov byl osídlen již v pravěku, o čemž svědčí kamenné hrobky, několik hřbitovů a různých jeskyní, mezi nimiž je tzv. „Grotta del Monaco“ (jeskyně Monk), podle poustevníka, který žil na tomto ostrově.
Podél schodiště od vchodu na severu ostrova jsou dvě nádrže vykopané do skály, v jedné z nich byl nalezen keramický materiál, který ukazuje, že ostrov byl obydlen (nebo navštíven) v pozdní římské době.
Byly také nalezeny pozůstatky starověké fénické pevnosti a místo uctívání byzantského původu, spolu s pár mincemi.

Rostliny a zvířata:

Bohatá fauna vod Cyclops zahrnuje mnoho druhů ryb a bezobratlých, a to na jen pár metrech mořské hloubky. U mořského kamenitého dna je snadné pozorovat kolonie mořských hub, červené hvězdice, mořské štiky, cejny, kanice, mořské koníky, a humry. Pro potápění jsou zde výborné podmínky, a lze se ponořit bez jakýchkoli potíží.
Suchozemská fauna je rozmanitá a lze zde vidět hlodavce, plazy a ještěrky, z ptáků motáka pochopa, sokola stěhovavého, některé druhy bahňáků, středomořského racka, čejku a kormorána.
Ostrovní flóra je v podstatě složena z vybraných rostlin vysazených k okrasným účelům.

Rybí slavnosti

Každý rok na konci července koná rybí festival, jako slavnosti mečouna. Při naší dovolené se konal v Acitrezza již 25. ročník „Festivalu Swordfish San Giovanni Battista“, a to při příležitosti oslav patrona Svatého Jana Křtitele ve dnech 11., 12. a 13. července 2014.
Okolo 20:00 hodiny jsou připraveny a roztopeny tři velké grily, kde připravují zkušení kuchaři mečouny ulovené před „spadare trezzote“, tedy před zahájením slavností. Mečoun je ochucen olivovým olejem, oreganem, osolen a podáván spolu s čerstvým salátem, domácím chlebem, a nesmí chybět sklenka bílého vína. A konečně, pro velký úspěch v minulých letech, probíhá souběžně prodejní výstava řemesel a místních produktů. Stánky lemují nádherné scenérie „Promenade Cyclops“.

LEGENDA O FARAGLIONI

Bylo by dobré vysvětlit, proč „Faraglioni“ jsou také známé jako „Ostrov Cyclops“. Podle legendy, Cyclop Polyphemus hodil na prchající Řeky obrovské kameny vytržené z Etny, které jsou i dnes stále vidět. V Homérově Odysseje přistál Odysseus, ithacký král, na své desetileté cestě z Trojské války domů se svými loďmi také na ostrově Kyklopů. To, že ostrov obývají Kyklopové, však Odysseus netušil a vydal se s dvanácti vybranými lidmi na jeho průzkum. Společně vystoupili na jednu z vysokých hor, kde nalezli jeskyni, do které vešli, aby vyčkali příchodu jejích obyvatel. Čekali tak až do večera, ale jaké bylo jejich překvapení, když dovnitř vehnal stádo koz a ovcí jednooký nesmírný obr. Obr pak přivalil před vchod balvan, s kterým by nehnulo ani dvacet párů koní. Až teprve když rozdělal oheň, spatřil v koutu jeskyně strachy schoulené Odysseovy lidi. Odysseus pronesl k Polyfémovi řeč, ve které se dovolával jeho ctění zákonů, úcty k bohům a pohostinnosti, ale Kyklop toho nedbal, zabil dva jeho druhy úderem o zem, rozřezal je na plátky a snědl. Odysseus a jeho druzi pochopili, že pokud urychleně něco nepodniknou, tak se živí z jeskyně nedostanou. Když následující den obr snědl po ránu další dva muže, nechal zbytek výpravy uvězněn oním velkým kamenem a stejný počet mužů pak spořádal po svém návratu i večer, rozhodl se Odysseus jednat.
Vymyslel lest, která jim měla umožnit únik z jeskyně. Nabídl Polyfémovi na zapití jeho večeře měch s vínem a Kyklop ho na jeden doušek vypil. „Jak se jmenuješ, vůdce, abych ti mohl oplatit tvůj dar?“, zeptal se potom Odyssea. Odysseus na to sdělil Polyfémovi, že mu říkají „Nikdo“. Polyfémos mu slíbil jako vděk za víno, že ho sní až jako posledního, lehl si na zem a zmožen vínem usnul. Na tuto chvíli Odysseus čekal. Zaostřil mečem konec Polyfémova kyje a s pomocí zbývajících mužů ho vložil do žhavého popela v ohništi, aby ho nakonec všichni muži společnými silami vrazili do Kyklopova jediného oka.
Oslepený Polyfémos za strašného řevu začal svolávat na pomoc Kyklopy z ostatních slují. Ti se rychle seběhli a ptali se ho, co se mu děje, že křičí jako by ho někdo vraždil. Polyfémos jim pověděl, že ho vraždí „Nikdo“, načež mu všichni Kyklopové řekli, kterým připadalo, že se zbláznil, že pokud měl ošklivý sen nebo na něj Zeus seslal nějakou nemoc, udělal by nejlépe, kdyby se pomodlil ke svému otci Poseidonovi. Po jejich odchodu Polyfémos znovu zavalil vchod do jeskyně kamenem a pokusil se poslepu pochytat muže uvnitř, což se mu však v rozlehlé jeskyni nepodařilo.
Ráno Polyfémos odvalil od vchodu kámen a začal z jeskyně vypouštět své kozy a ovce. Sedl si při tom ke vchodu a ohmatával každému kusu hřbet, aby mu nikdo z Achajců neproklouzl. Když to Odysseus zpozoroval, přivázal své druhy pod silné berany a sám se pod jednoho také zavěsil. Polyfémos si Achajců nepovšiml, pouze se podivoval nad tím, že největší beran, pod kterým byl Odysseus zavěšen, jde mezi posledními, zatímco dříve vždy chodil jako vůdce stáda první.
Když se Achajci dostali na loď, Odysseus si neodpustil posměšné zvolání na Polyfémovu adresu, ve kterém mu řekl své pravé jméno. Polyfémos se pokusil potopit loď tím, že vrhl směrem k přicházejícímu hlasu velkou horu, jejíž dopad do moře vyvolal vlny, které málem převrhly loď. Pak požádal svého otce Poseidona o to, aby zařídil, že se Odysseus nevrátí z cest domů a pokud je mu osudem návrat souzen, tak aby se tak stalo pozdně, bídně, na cizí a bez svých druhů. Poseidon prosbu svého syna vyslyšel a požádal svého bratra Dia, aby mu nebránil v pomstě.
Epizoda s Odysseem je nejstarším důkazem kanibalismu ve starořecké literatuře. Walter Burkert rozeznal v této epizodě podtext, který nabízí něco více než starověký text: lidé ohrožení lidožroutem se ukryjí v kůžích poražených zvířat a tak se jim podaří uniknout pod rukama slepého monstra.
Helénský básník Theokritos vykreslil na rozdíl od Homéra soucitnější Polyfémův obraz. Monstrum z Odyssey bylo předěláno v básníkově bukolickém stylu, kterým byl idealizován jednoduchý život na venkově. Polyfémos se tak stal jemným pastýřem zamilovaným do mořské nymfy Galatei, který nachází útěchu v písni.
Polyfémos se také objevuje v příběhu o Ákidovi a Galateie. Polyfémos se do Néreovny Galatei zamiloval a začal se prý dokonce kvůli ní i česat. Ta však byla zamilována do Ákida, syna boha Fauna, který její lásku opětoval. Když ji jednoho dne Polyfémos spatřil jak sedí na mořském břehu s Ákidem a povídají si, dostal záchvat žárlivosti. Popadl kámen a hodil ho po zamilované dvojici. Galateiu nezasáhl, ale Ákida balvan rozdrtil. Krev, která začala zpod balvanu vytékat, se změnila v průzračnou sicilskou říčku, která dnes nese název Fiume d'Iaci. Galatei se podařilo uprchnout do moře, které ji před Polyfémem ukrylo.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@