A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Itálie - Průvodce

Italskou kuchyni si zamiluje každý, kdo ji ochutná - její skvělé pokrmy z ryb a masa, rozmanité úpravy různých druhů zeleniny, vonící nádivky, různě upravené těstoviny, zmrzliny, ovocné dezerty. Speciality, Těstoviny, Pizza, Italské suroviny, Víno, Jiné alkoholické nápoje, Káva, Tip na snídani, Zmrzliny a sladkosti, Italské tiramisu

Speciality

Italové považují za hlavní jídlo dne večeři. Oproti té naší trvá ovšem mnohem déle. Obnáší totiž několik chodů.

Začíná se obvykle polévkou a následují předkrmy, což je obvykle nějaký druh těstovin. Mohou být studené i teplé, na tisícero způsobů jak slaných tak sladkých. Kromě těstovin je výtečným předkrmem Bruschetta, což je topinka potřená česnekem a olivovým olejem, zdobí jí plátky rajčete, Suppli, malé smažené rýžové kuličky plněné mozzarellou nebo Fiori di zucca e carciofi fritti, cukína v těstíčku a smažené artyčoky.

Hlavním chodem je potom nějkaé maso nebo ryby. Uveďme například Filetti di baccala, smažené řezy z tresky nebo Saltimbocca alla Romana, římská specialita, telecí s parmskou šunkou a šalvějí.

Těstoviny

Říká se, že recept na pastu přivezl do Itálie ze svého velkého putování do Číny italský cestovatel Marco Polo. Pasta je těsto připravované z vody a pšeničné mouky a patří k nejoblíbenějším jídlům na světě. Může se formovat do různých tvarů a plnit masem nebo zeleninou.

Řeknete si, všude se jí pizza, všude se jí špagety. Ale když si v Itálii v restauraci dáte špagety, dostanete je s obyčejnou rajčatovou omáčkou, která ale s tou naší českou nemá nic společného, kromě názvu. Navíc budou drahé a nenajíte se, protože porce bude malá. Italové v restauraci jedí klasickou večeři o několika chodech. Těstoviny (pasta) se většinou podávají jako předkrm. Navíc Italové vaří v restauracích čerstvé, tzv. domácí těstoviny (pasta fresca).

Domácí těstoviny jsou dražší, i u nás se s nimi v obchodech můžeme setkat.

Pizza

Druhy pizzy
Levná pizza

Zejména na jihu Itálie je v turistických střediscích a městečkách spousta pizzerií Al forno. To znamená, že na ulici potkáte malou pekárnu, která má na chodníku několik stolečků bez ubrusů, bez prostírání, vystojíte si frontu na čerstvou pizzu, kterou právě vytáhli z trouby. Nevíte, kterou si vybrat, protože všechny vypadají a voní nádherně. Než se stačíte rozhodnout, tak je často rozkrájená a prodaná, takže čekáte znovu, ale čekání se vyplatí. Můžete vyzkoušet všechny tyto pizzerie, sami si brzy najdete tu nejlepší.

Druhy pizzy

Tady v těch pekárnách, kde jsou návaly, se zaručeně dobře a poměrně levně najíte pravé italské pizzy. Ta bývá velmi jednoduchá. Jen s lilkem, jen s cuketou, jen s houbami, jen s loupanými rajčaty, výjimku tvoří kombinace šunky a hub, případně oliv. Pizzy jsou opravdu velmi jednoduché, základ tvoří těsto, které má zase základ v ingrediencích – především v mouce.

I u nás se setkáte v pizzeriích s pizzou Margherita. Málokdo ví, že to bylo jídlo chudých, které pochází z Neapole a okolí, chudého kraje, původně tato pizza obsahovala pouze těsto a rajčata. Určitě ochutnejte pizzu patate – což je těsto, které je pokladeno tenkými kolečky brambor a posypané oreganem, polité olivovým olejem, jako ostatně všechny.

Levná pizza

Tyto pizzerie mají výhodu také v ceně – jedna porce – dosti velká stojí 1 – 2 eura, což je slušná cena oproti restauraci. Ušetříte také za obsluhu. Pokud jdete do restaurace, platí každý host ještě za usazení k prostřenému místu u stolu. Cena je různá, většinou 2 eura.

Nejdražší jsou v restauracích nápoje. Zpravidla nejlevnější je stolní víno, které nebývá většinou špatné,v kombinaci s obyčejnou vodou, kterou si necháte přinést v karafě. Minerálky a jiné nealkoholické nápoje jsou nesrovnatelně dražší.

Je dobré dát si velkou láhev vody, protože při obědě a večeři ji v horkých dnech určitě vypijete.

Pokud jdete do restaurace na oběd či večeři, většinou se očekává, že necháte číšníkovi spropitné, ve výši 10% placené částky.

Italské suroviny

Ovoce a zelenina
Pečivo
O jedné malé pekárničce v Kalábrii

Pokud jste ubytováni tak, že si vaříte sami, jídlo sebou nevozte. Těstoviny, rýže, brambory, maso, vše je dostupné v obchodech, a v těch větších – /supermercato/ jsou ceny srovnatelné s našimi cenami.

Ovoce a zelenina

Dražší je ovoce a zelenina, zpravidla v turistických oblastech dostupná jen na velkých tržištích, kde prodejci drží stejné ceny. Tak například 1 kg hroznového vína nebo rajčat stojí v srpnu asi 2 eura.

Doba, kdy se dalo na tržištích s ovocem a zeleninou smlouvat, je dávno minulá.

Pak je ještě jedna možnost – na ulicích nebo přímo u jednotlivých kempů stávají přímo pěstitelé ovoce a zeleniny, kteří si sami svoje produkty prodávají z malých nákladních aut. Jejich ceny bývají příznivější.

Pečivo

Dražší je i pečivo. Italové chleba nejedí tak, jak jsme zvyklí my, jedí jej jako přílohu. Ráno snídají bílé čerstvé pečivo, které brzy ztvrdne, takže nemá cenu jej kupovat do zásoby.

Většinou snídají cornetti – máslové „rohlíky“ s čokoládovou, vanilkovou nebo marmeládovou náplní. Přestože je známe i u nás, ty jejich jsou nepřekonatelné, jejich chuť je nepopsatelná, musíte ji prožít.

O jedné malé pekárničce v Kalábrii

V jedné malé vesničce v Kalábrii , na západním pobřeží, v San Ferdinandu, kde noha turistova takřka ještě nevkročila, nicméně Italové jí připravují intenzivně půdu, je malá pekárnička, kde takové nepřekonatelné cornetti peče sama majitelka.

To samo o sobě by ještě nebylo nic neobvyklého, ale ta paní otevírá ráno před pátou, kdy už má čerstvě napečeno. Peče přes poledne, polední siestu nedrží, neodpočívá, jako většina italských obchodníků, kteří pak mají otevřeno dlouho do noci, dokud chodí turisté nakupovat. Cornetti všeho druhu můžete u ní koupit ještě po půlnoci.

Pekařka mluví jen italsky, vždy je dobře naladěna, s každým si popovídá a ani jí, ani cizincům nevadí, že si navzájem nerozumí. Rozumí si srdcem.

Víno

Nejoblíbenějším italským nápojem je víno. Vína jsou pro Itálii typická už více jak dva tisíce let. První proslulá oblast na pěstování révy byla v okolí Říma .

Nedá se říci, zda je v Itálii oblíbenější bílé (bianco) nebo červené víno (rosso). Pijí se totiž stejně.

Skvělá bílá vína jsou například Frascati, Castelli Romani, Colli Albani nebo Velletri. Všechny se vyrábějí z jedné odrůdy hrozna, Trebbiana. Pokud vyžadujete jiné odrůdy, zkuste bílá vína Orvieto a Verdicchio.

Vyhlášenými červenými víny jsou Barolo, Dolcetto, Rosso di Montalcino nebo Montepulciano. Pro nás je velmi populární víno Lambrusco.

Stolní vína jsou většinou dobrá, kvalitní vína, která se podávají k obědu či večeři. V restauracích Vám je přinesou v karafách, v obchodech je můžete zakoupit v cenách od 1 do 3 eur. Kvalitnější vína jsou dražší, ale i v supermarketech zakoupíte vína velmi dobrá.

Jiné alkoholické nápoje

Neopomeňme samozřejmě italské aperitivy, celosvětové Martini nebo Campari. K dostání je také pivo a všechny druhy tvrdého alkoholu.

Každá oblast má svůj typický likér, který ji charakterizuje. Za zmínku stojí citronové Limoncello nebo digestivy Amaro Lucano a Amaro Negro. V horských střediscích Vás určitě nemine silné Bombardino, podobné našemu vaječnému koňaku, ale podává se teplé se šlehačkou v šálku o objemu 1,5 dcl.

Nesmím zapomenout samozřejmě na Grappu, pálenku z vína, a na likér Ligurzia z Kalábrie , který se vyrábí z lékořice.

Mimochodem milovníci našich „pendreků“ si v Kalábrii přijdou na své. Zde koupíte i různé lékořicové bonbóny v atraktivních baleních. V Kalábrii se totiž lékořice pěstuje ve velkém.

Alkoholických nápojů a likérů je v Itálii k dostání velká řada, většinu známe velmi dobře i u nás, a tak zde uvádím jen italské speciality.

Káva

Italská káva v Čechách
Kávovary, možnost nákupu

Zejména příznivci českého turka – tzv. hruškové vody – mohou tuto kapitolu klidně přeskočit. Ale jsou i tací, kteří italské kávě propadli.

Žádný Ital si nedovede představit den bez kávy, která dozajista kraluje nealkoholickým nápojům. Italové pijí velmi silnou kávu ve velmi malém šálku. Káva se většinou pije s mlékem a dost sladká. Italové pijí několik šálků velmi silné překapávané kávy denně. Ty šálky mají asi objem naší půldeci. Je to klasická míra, tzv. piccolo. Můžete si dát ještě menší kávu, což je tzv. stretto. To dostanete v malém šálku na dně koncentrované piccolo – jinými slovy – stejný objem kávy, ale poloviční objem vody. Vynikající, nejlépe je pít stretto hořké, bez cukru a mléka.

Opakem je lungo nebo americano, kdy stejném objemu kávy přidáme dvojnásobek vody. To můžeme přirovnat k našemu espressu, které běžně dostanete v českých kavárnách a restauracích.

Další možností, pokud chcete kávu větší a ne tak silnou, je objednat si Caffe Latte, které je ve velké sklenici s hodně mlékem. Výborné je i Caffe Coretto, v malém šálku s kapkou alkoholu. A samořejmě Cappucino, které je v některých italských kavárnách opravdovým uměleckým dílem.

Italská káva v Čechách

Ti, kteří si zakoupili domů klasický italský hliníkový kávovar, si jej zcela jistě po přečtení těchto řádků postaví na plotnu. Známe i z našich restaurací a kaváren termíny espresso, stretto, latte, capuccino, americano lungo, ale chuť je jiná než v Itálii. Je to způsobeno samozřejmě především vodou a druhem kávy, které se používají u nás, i když v našich restauracích se již zpravidla zabydlely světově proslulé italské značky, které dodávají stroje, kávu, dokonce i šálky s reklamním potiskem a kvalitu kávy si hlídají.

Kávovary, možnost nákupu

Jak již bylo výše zmíněno, v kavárnách, barech, pizzeriích, restauracích různého typu, ale také u benzínových pump, a všude, kde předpokládáme možnost jakéhokoliv občerstvení, jsou dnes k vaření italské kávy používány velké stroje – kávovary.

Ale ve většině domácností, přestože tam třeba mají i strojový kávovar, najdete vždy klasický levný hliníkový kávovar na jeden, dva, tři, atd. jejich šálky kávy. Největší se prodává snad až na osm šálků, pro srovnání – je to asi objem 0,25 l. Čili jeden náš pořádný „turek“.

Takový kávovar koupíte kdekoliv v domácích potřebách po celé Itálii, podstatně levněji než u nás ve specializovaných obchodech.

Dnes můžete tamtéž koupit i kávovary v nerezovém provedení nebo dokonce se zařízením na výrobu pěny, ale místní říkají, že větší chuť má káva z hliníkového kávovaru.

Existuje jakýsi zavedený postup, který při vaření kávy v hliníkovém kávovaru Italové více méně dodržují. Říkají, že pak je to ta správná chuť.

Tak především, čím starší kávovar je a čím má větší objem vodního kamene zevnitř varné nádoby, tím lépe. Nikdy vnitřek nečistí, pouze proplachují čistou vodou, a rozhodně tedy starý kávovar s vodním kamenem není důvodem k vyhození. Naopak.

Dále se do nádobky napustí studená voda pouze do úrovně šroubku, který je asi dva cm pod horním okrajem. Pak se nasadí sítko, do kterého se navrší volně mletá káva, která tvoří kopeček. Ten se nijak neuplácává, nestlačuje. Čím víc kávy, tím lépe. Pak se opatrně přitlačí vrchní nádobou, ta se zavře, zašroubuje a postaví na plotnu, pokud možno plynovou. Vaří se na mírném ohni, až káva překypí a charakteristický zvuk oznámí, že se vypařila ze spodní nádoby všechna voda. Káva se ihned rozlévá do malých šálků a pije se horká.

Tip na snídani

Pokud budete v Itálii, zkuste se po ránu posadit do baru, ten je otevřen zpravidla dřív než supermarket, protože lidé, kteří jdou do práce, se zde zastaví na snídani, dají si dobrou kávu a k ní dostanou automaticky sklenici vody a k tomu zakousnou sladké cornetti. Proberou nejnovější události, zas tak moc nepospíchají, nicméně tak nějak v klidu se rozejdou do práce.

Zmrzliny a sladkosti

Bary jsou plné od rána do večera, protože zároveň zde prodávají zmrzlinu, několik druhů, jedna lepší než druhá, a pokud si dají vaše děti čokoládovou zmrzlinu, můžete se spolehnout, že je opravdu čokoládová. Poznáte to při praní prádla po dovolené, kdy začnete sledovat reklamy ve zvýšené míře, a pak nakupujete a zkoušíte nejnovější technologie odstraňování skvrn.

V této souvislosti je takřka nepochopitelné to, co je pro Itálii tak typické. Běžně lze vidět na ulicích malých městeček a v ubytovacích zařízeních sušáky na prádlo, které jsou obtěžkány sněhobílým prádlem. Dětí mají přitom poměrně dost a všechny se cpou všemi druhy zmrzlin a různých dalších krémových dobrot takřka neustále. Asi se bude jednat o nějakou podnební anomálii :-).

Spousta Čechů, přestože mají rádi sladké, zastává názor, že zmrzliny a vůbec italské zákusky, jsou oproti těm našim podstatně sladší. Je to pravda, ale ještě jedna zvláštnost, kterou v Čechách moc nevidíme – mlsají i dospělí muži, a ne málo, a zcela veřejně, aniž by se za to styděli.

Italské tiramisu, tradice a recept

Použité suroviny
Příprava
Tiramisu je jedním z nejúžasnějších, ale také nejtučnějších moučníků na světě. Pojí v sobě zejména příchuť smetanového mascarpone a silné italské kávy.

Tiramisu pochází z Toskánska , jeho název samozřejmě pochází z italštiny, konkrétně z fráze: „tira mi su“, neboli v překladu: „povzbuď mě, vzchop mě“. Kalorická hodnota a přídavek kávy dokázaly dodat energii a povzbudit. Tiramisu si dle legend dávaly k svačině i proslulé benátské kurtizány.

Použité suroviny

Pravému Tiramisu vévodí sýr Mascarpone vyrobený z toho nejlepšího kravského mléka. Do krému přijdou ještě syrové vaječné žloutky a trocha cukru. Další důležitou součástí je silné espresso a nějaký likér, může to být brandy, amaretto, víno či rum. K prokládání dortu se používají dlouhé cukrářské piškoty, tak zvané Savoiardi, jež lze v nejvyšší nouzi nahradit kulatými piškoty. Na ozdobu se povrch dezertu sype kakaem nebo čokoládovými hoblinkami.

Příprava

V malé misce si nejprve pomocí vidličky lehce našleháme sýr. Poté si vezmeme větší kovovou mísu a umístíme ji na hrnec s vařící se vodou (mísa nesmí být ponořená). Do této mísy dáme cukr a žloutky a pomocí ručního šlehače je asi jednu minutu mixujeme. Poté otáčky o něco snížíme a do žloutkové hmoty postupně přilijeme víno. Za stálého zahřívání šleháme a postupně zvyšujeme otáčky, až hmota zhoustne, což trvá asi 5 minut. Poté ihned sundáme mísu z hrnce a mimo zdroj tepla pokračujeme ještě minutu se šleháním. Do chladnější hmoty pomocí šlehače lehce při nízkých otáčkách zapracujeme sýr.

Do malé misky nalijeme 1-2 šálky espressa tak, aby se dala namočit celá podélná plocha piškotu. Vrchní stranu piškotů krátce ponoříme do kávy a skládáme je do formy suchou stranou dolů. Musíme dát pozor, aby piškoty nebyly příliš vlhké, jinak by později nedržely tvar. Po naskládání spodní vrstvy piškotů ji rovnoměrně pomažeme polovinou množství krému. Na krém umístíme druhou vrstvu namočených piškotů. Piškoty pomažeme zbytkem krému, důkladně jej rozetřeme do stran. Vršek dortu poprášíme kakaem a skořicí. Tiramisu dáme alespoň na 6 hodin do chladu.

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA