A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Itálie - Cestopisy

Bologna – prodloužený víkend srpen 2016

Pomocník při objevování Bologni. Nejedná se o průvodce, ale spíše o pár praktických rad a informací, které pomohou při orientaci po Bologni, protože pro ni nevyšel průvodce v ČJ.

Bologna – prodloužený víkend srpen 2016

Každému se nepoštěstí, mě ano. Vyhrála jsem dvě zpáteční letenky do Bologně od ČSA, v soutěži časopisu Travel Digest, tímto ještě jednou velké díky. Vyrazily jsme se sestrou na prodloužený víkend (24. – 28. 8. 16) a náramně jsme si to užily. Protože ale bylo hodně obtížné dostat se k nějakému „užitečnému“ zdroji informací v podobě průvodce, ať už v ČJ, anebo AJ (průvodce od Footpritntu pomohl pouze v základní orientaci a některé údaje z něj jsou níže použity) a naneštěstí IT neovládáme, rozhodla jsem se o náš zážitek, nebo spíše o pár praktických rad, podělit.

Komu se nepoštěstilo jako nám a má chuť objevit krásy Bologně sám, ČSA mají od devadesátých let zavedenou pravidelnou linku do této destinace, která je všem běžně dostupná. Je ale možné použít i jiné varianty dopravy jako např. linku žlutého Regio Jetu, která je méně nákladná.

Náš let s ČSA byl pohodový, k čemuž přispěl i fakt, že po celou cestu do IT byla famózní viditelnost, tedy Alpy jako na dlani, italská políčka jak podle šablonky a o přistání jsme se dozvěděly až výhledem z okénka. Letiště G. Marconi v Boloni patří mezi ty menší a tak se na něm člověk poměrně snadno zorientuje. Všechny přílety jsou směrovány na terminál B, odkud jezdí pravidelná linka autobusu Aerobus BLQ do centra, které je vzdáleno pouhých 9 km. Lístek stojí 6,- € a dá se koupit přímo v autobuse, který jezdí mezi 7.00 – 21.00 každých 11 min, mimo uvedené časy jsou odjezdy upraveny. Cesta do centra trvá cca 20 min. a dá se v něm vystoupit na třetí zastávce Via dei Mille – centro cittá a nebo na čtvrté zastávce Stazione Centrale, která se nachází u vlakového nádraží, pak už autobus nezastavuje a jede zpět na letiště. Spoléhat se na počítání zastávek ale nedoporučuji, neboť naše první zastavení se konalo až u vlakového nádraží. Kdo se nechce potit v autobuse bez klimatizace,ač v přijatelném osazení (řidič nenabíral cestující ke stání), může použít třeba taxi.

Ubytování jsme si zajistily přes AIRbnb v univerzitní části ulice Via Giuseppe Petroni, což se ukázalo jako bezvadná volba. Tato ulice je velmi strategicky umístěna, není odtud daleko do historického centra, ani pro vyznavače shoppingu do hlavní nákupní zóny či na víkendové trhy a s ohledem na prázdniny, nebyla čtvrť v noci až tak rušná. V měsíci srpnu se průměrné teploty pohybují nad 35 C˚ a klimatizace a balkon (s nádherným výhledem ze 4. patra na červené střechy), které jsme měly k dispozici tak byly nutností. Je třeba ještě podotknout, že měsíc srpen je v IT oficiální měsíc prázdnin a dovolených, což znamená, že některé restaurace a obchody neprovozují svoji činnost. Nejčastěji se však uvádí, že je zavřeno 2. a 3. týden v srpnu. Z naší zkušenosti pak mohu uvést, že většina těchto zařízení v době naší návštěvy fungovala, ale tu a tam člověk narazil na zavřené dveře.

Zpět k teplotám ovzduší, které jsou tady jako na pláži u moře, které je ale odtud 100 km vzdálené. Ač historie města je 2x tak starší, tak do roku 1000 n. l. se datují první zmínky o podloubích, kterými je Bologna obzvláště v historickém centru protkána. Podloubí tvoří chodcům útočiště před přímým slunečním zářením, zvětšují prostor vyšších pater budov a poskytují prostor pro pouliční kavárny a restaurace. Dle propočtů lze v Bologni napočítat 44 km podloubí (včetně cesty na vrchol San Luca). V průvodci „Foodpritu“ se dočteme, že člověk může nejvíce ujít v kuse v úkrytu podloubí 8 km (od Chiesa degli Alemanni až nahoru na San Luca). Moudré knihy dále uvádí, že zákon ukládal stavět podloubí ve výšce min. 7 stop tak, aby pod ním mohl projet člověk na koni. Co ještě navíc upoutá návštěvníkovu pozornost, nebo aspoň tu naši, jsou červené venkovní „rolety a závěsy“ v oknech, které tak mají zřejmě vyvážit svoji praktičnost také estetičnem a podtrhnout tak „červený styl“ celého města. Ověřily jsme si tedy, že 1. přezdívka města, „la Rossa“ - červená, už na první pohled odpovídá. Někteří však rozporují, že přezdívku této barvy nezískala kvůli převaze cihlových budov, ale kvůli politickému smýšlení, když byla v minulých desetiletích vyhlášena sídlem levice. Zpátky k podloubím. Pravdou je, že naše vstupní dveře do domu se nacházely pod podloubím a cestou k Basilice San Petronio jsme z něj opravdu nevyšly, tedy krém na opalování i v tomto období ze seznamu škrtám.

Orientace po městě je možná sítí autobusů MHD, ale kdo chce objevit opravdové krásy Bologně, měl by chodit pěšky, občas hodit mapu do kabelky a zkrátka se nechat pouze vést. Nechci popisovat den po dni, protože by se někdo mohl nudit programem proloženým notnou dávkou „káviček, gelat, Lambrusek, past“ a ostatních dráždidel chuťových buněk, které k pobytu v IT a zejména pak v jednom z měst, jež je široko daleko proslulé svým kulinářským uměním, patří.

Průvodci doporučují začít objevovat město od jeho tepajícího srdce, kterým je hlavní náměstí Piazza Maggiore, které se řadí mezi největší a nejstarší náměstí Itálie vůbec. Od svého vzniku (1200 n. l.) tvořilo centrum politické moci a sociálního života. Svého času se na tomto náměstí nacházel největší evropský trh pod širým nebem, se zbožím přicházejícím z celého světa.

Při západu slunce, v průběhu večera, anebo dopoledne, kdy Italové ještě odpočívají, každá doba vybízí k zastavení v podobě posezení v kavárně, anebo na schodech, či jen tak uprostřed náměstí a užít si zdejší atmosféru, která obrovsky žije. Na druhou stranu je třeba upozornit, že se zde člověk neprodírá davy turistů, kteří dychtí po Koloseu a může tak zažít opravdovou atmosféru Itálie. Na druhou stranu, s ohledem na velikost města, je možné, že několikrát za sebou potká ty stejné turisty na obědě, aniž by šlo o známá místa, na něž upozorňují průvodci. Na tomto náměstí a blízko něj, se nachází top 1 z top 3, které nesmíte promeškat. Tedy absolutně nemyslitelné je minout Basilicu San Petronio, která je největším farním kostelem na světě. Stavba se započala v roce 1390, ale poté, co papež zjistil, že by měla být větší než Basilika sv. Petra v současném Vatikánu, stavbu zastavil. Toto je zřetelné pouhým okem a v roce 1663 pak byla dostavěna v méně honosném stylu, kdy mramor nahradily cihly. Dovnitř je možno vstoupit bez poplatku po kontrole zavazadel a zakrytí ramen. Vnitřní interiéry jsou velkolepé a v kostele se nachází 22 kaplí. San Petronio, podle kterého je basilika pojmenována, je však legendou, o jehož životě je málo známo, ale říká se, že po pádu římského impéria, přišel jako následovník San Ambrosia, který městu navrátil jeho podobu vyznačením jeho hranic a stavbou dalších významných budov.

Na náměstí se také nachází radnice Palazzo D’Accursio nad jejímž hlavním vchodem je umístěna socha papeže Řehoře XIII (Gregori), který se v Bolongni narodil a který zavedl v roce 1582 Gregoriánský kalendář, přesněji „juliánský kalendář s křesťanským letopočtem a s gregoriánskou korekcí přestupnosti“. Ten je v současnosti celosvětově používaným systémem pro počítání času. Vstup do budovy je zdarma. Dá se zde projít třemi nádvořími, z nichž jedno sloužilo pro přijímání hostů, jedno jako sklad zbraní a to poslední sloužilo jako vězení. Také se zde dá projít do Sala Ercole a Sala Rosa, odkud jsou pěkné výhledy z okna na náměstí. Navíc interiér celé budovy lahodí oku a při naší návštěvě zde byla bezplatná výstava umělců z Taiwanu.

Dále se na náměstí nachází Torrre dell‘ Arengo a Palazzo Re Enzo, který půlí náměstí na dvě části a který je pojmenovaný podle Enza, sardinského krále, který zde byl vězněn 23 let, až do své smrti. Zacházeno s ním bylo se všemi poctami, žil zde v luxusu včetně dámských návštěv, a proto se budově říká také „zlaté vězení“. Tato budova je klenbami spojena s Palazzo del Podestá, jehož stavba se započala v roce 1200 společně s náměstím Maggiore a byla 1. sídlem zdejší vlády. Z balkonu byly oznamovány také rozsudky smrti a věšelo se na šibenicích právě pod klenbami, které „Palazza“ spojují.

Piazza a Fontana del Nettudo, bronzová socha římského boha moře Neptuna byla postavena kolem roku 1564 vlámským sochařem a ve své době byla považována za skandální pro jeho nahotu. Fontána však měla svůj praktický účel, kdy byla používána měšťany, jako zásobárna vody. Tato socha se stala symbolem města. My jsme ho však neviděly v celé své kráse, ba dokonce jsme ho nemohly najít, než jsme pochopily, že lešení s plachtou, za kterou není nic vidět je onen velikán, do kterého investovala peníze EU, aby ho opravila a tak je od jara do podzimu (cca půlky listopadu) nepřístupen návštěvnickému oku. No co se dá dělat, na letišti je ale přístupný v podobě velkého billboardu.

I když opustíte hlavní náměstí, v různých uličkách a zákoutích Vás čekají další architektonické skvosty jako je např. Palazzo dell Archiginnasio. Dnes zde sídlí veřejná knihovna, ale budova byla založena jako sídlo Bolognské univerzity v roce 1563, která zde sídlila až do roku 1803, než ji nechal Napoleon přestěhovat. Jen poznámka, do roku 1563 neměla univerzita centralizované sídlo a studenti si sami vybírali a platili učitele, kteří měli pevné platy až od 13. stol. Tato stavba se nachází nedaleko hlavního náměstí a průvodce uvádí, že v top 3 se řadí na 2. místo v žebříčku míst, které byste neměli ponechat bez povšimnutí.Za zhlédnutí stojí volně přístupné vnitřní nádvoří, které je obehnáno dvěma patry balkonů. Na zdech se nachází krom jiného přes 7000 maleb erbů, významných absolventů a profesorů univerzity a celé místo tvoří jakousi vznešenou a tichou oázu v historickém centru, kam zavítá jen zlomek z celkového množství návštěvníků hlavního náměstí. Objekt se nachází na náměstí Piazza Galvani, které je pojmenováno a na kterém se nachází socha bolognského vědce Luigi Galvany, který v 19. století prováděl pokusy na žábách s elektrickým proudem a je objevitelem procesu nazývaného galvanizace.

Na 3. místo v top 3, se řadí větší sestra z bolognských dvojčat věží Le due Torri a to ta vyšší La Torre Asinelly, se svojí výškou skoro 98 m je prostě nepřehlédnutelná. Po boku ji stojí menší sestra La Torre Garisenda , která byla původně vyšší, ale nyní má něco kolem 48 m. Věže se nachází uprostřed náměstí Porta Ravegnana a na 1. pohled upoutá všechny přihlížející jejich „náklon“, zkrátka vyvolávají pocit, jakože se každou chvíli zřítí na jejich hlavy. Ve své době, tedy v průběhu 12. a 13. století tyto věže spadaly do komplexu (celkový počet se odhaduje na 180) tzv. rodových věží známých rodin, z nichž většina byla v roce 1889 strhnuta v rámci modernizace města a dochovalo se už jen pár z nich. Tyto věže plnily další praktické funkce jako pozorovací místa a ochrana proti blížícímu se nepříteli či vězení. Dnes jsou turistickým lákadlem a plní funkci radiových věží. Mimochodem v 19. století žil v Bologni G. Marconi, který se považuje za objevitele radiového spojení. Ve skutečnosti, si ale tento vynález nechal patentovat o několik let dříve N. Tesla. Větší z věží je za poplatek přístupná.

Říká se, že nejvíce malebnou a poklidnou čtvrtí města je Piazza Santo Stefano a okolí. Trojúhelníkovému náměstí vévodí Basilica di Santo Stefano, které také spadá do seznamu „must see“ jakéhokoliv návštěvníka Bologne. Někdy se jí také přezdívá „komplex sedmi kostelů“, z nichž se do dnešní doby dochovaly pouhé 4. V jednom z nich Chiesa del San Sepolcro jsou kromě lebky, uloženy kosti patrona Bologne Sv. Petronia. Přístup je umožněn bezplatně návštěvníkům každý den. Doporučuji všem těm, co se chtějí zastavit, zamyslet a být při tom sami, tahle oáza klidu Vás nezklame. Pak je možné v klidném tempu a rozjímaní pokračovat v kafárně, kterých na tomto náměstí není mnoho a protože tu není ani mnoho návštěvníků je jasné, že Vás u toho nikdo nebude rušit. Tedy pokud nemáte kudrnaté blond vlasy

V případě, že Vás lákají další kostely, kterých je ve městě spousty, tak nejblíže hlavnímu náměstí, můžete navštívit např. Basilicu di San Francesco, která pochází ze 13. stol. a má údajně jeden z nejmalebnějších interiérů. Vnitřní prostory jsou poničeny válkami, vnější pak silným zemětřesením z roku 2012, které probíhalo ve vzdálenosti 22 mil od města. Přesto je basilika velmi fotogenická jak uvnitř tak i venkovní prostory, kde se nachází různé náhrobky, např. náhrobek Odofreda z roku 1265. Nebo další možností je např. Metropolitana di San Pietro na Via dell Indipendenza.

Nyní ke 2. přezdívce města, tedy „la Dotta“ - učená, se jí říká kvůli své univerzitě Alma Mater Studiorum Universita di Bologna, která je nejstarší univerzitou v Evropě a jejíž vznik se datuje do roku 1088. Hlavní tepnou studentského života v univerzitní čtvrti je Via Zamboni, která je lemována hlavními budovami jednotlivých fakult univerzity a bary, které jsou součástí studentského života. Nachází se zde také hlavní univerzitní budova Palazzo Poggi, která je sídlem univerzity od roku 1803 a ve které lze krom rektorátu navštívit i několik zajímavých muzeí, vztahujících se k vyučovacím předmětům (např. anatomie či astronomie), v jejichž výuce se stala bolognská univerzita průkopníkem. Z vlastní zkušenosti ale mohu říci, že projít se třeba areálem Právnické fakulty, opravdu stojí za námahu. Osobitý způsob jakým lze kombinovat původní architekturu sloupoví a antických soch s novodobými prvky, jako jsou plastové židle přivrtané k podlaze, bez jakéhokoliv systému je pro našince řekněme pozitivně překvapující.

Jen pro zajímavost. Uvádí se, že Univerzita má téměř 100 000 studentů (během akademického roku se počet obyvatel města zvýší ze 400 000 na téměř 500 000), kteří studují na 23 fakultách a tak jsou prázdniny obdobím, kdy nejste nuceni zapojit se do čilého studentského života města a můžete tak nasávat atmosféru v méně rušném duchu.

Ve Via Zamboni se také nachází bolognské městské divadlo Teatro Comunale, postavené v 18. století, které se snaží návštěvníky nalákat na širokou škálu kulturních zážitků, jako je opera, balet, nebo koncerty světově uznávaných orchestrů. Univerzitní čtvrť je plná i dalších překvapení a tak stojí za zmínku třeba Orto Botanico, tedy botanická zahrada z roku 1658, kde návštěvních může obdivovat na 5000 druhů rostlin z různých koutů světa a přitom poobědvat v areálu zahrady, jako studenti, kteří zde mezi výukou relaxují a tráví volný čas. Vstup je bezplatný, ale otevřeno je denně pouze do 13.00 hod.

Pokud byste chtěli pokračovat v relaxaci tzv. v zeleni, můžete se přesunout do nedalekého Giardini Pubblici della Montagnola, které se nacházejí blízko Piaza VIII Agosto. Tyto veřejné zahrady, které skýtají útočiště návštěvníkům pouze v denních hodinách, reprezentují největší ozeleněnou plochu v historickém centru. Park je postaven na pozůstatcích papežského zámku a z úpatí kopce, na kterém se nachází je přístupný po dlouhém zdobném schodišti.

Koho zajímá více z historie města, může v univerzitní oblasti navštívit Ghetto Ebraico – židovské ghetto plné, jako jedno z mála míst v Bologni původních dochovaných věží a uliček zvláštních názvů jako „Peklo“ apod. Ačkoliv na počátku historie vzniku města, měla židovská komunita rovnocenná práva a vliv na dění ve městě, v 15. stol. byla stejně jako i v dalších městech přestěhována do ghetta, kde žila v neustálém strachu z perzekuce.

Stejně jako mnoho dalších měst, Bologna nebyla postavena na řece, přesto se zde dochoval systém vodních kanálů, jehož počátek se datuje do 12. stol. Vodním zdrojem pro uměle vybudované kanály, které měly dovést vodu ze západu do centra města, se stala řeka Reno. Díky této vodní soustavě, mělo město zajištěný zdroj vody, dopravní systém a vybudovaným vodním mlýnům také energii pro výrobu hedvábí a lnu, jež ve středověku tvořila hlavní obchodní činnost města. Později byly kanály zakryty a nahrazeny pozemní dopravou. Co je ale zajímavé, že z historie města se nikdy zcela nevymazaly a dodnes pod základy města proudí voda, která už je viditelná pouze na pár místech, která jsou někdy přístupná pouze z vnitrobloků domů. Běžný turista si je v centru může prohlédnout tedy jen z balkonu restaurace nebo jiného veřejného zařízení. My jsme si k tomuto účelu vybraly a podotýkám ne jednou, balkon Caffé Opera & Tulipani ve Via Alessandrini (stále univerzitní čtvrť), kde mají báječnou italskou kávu s báječnými sladkými dobrotami a milou obsluhou.

Další část města, kterou byste neměli vynechat, obzvláště v pátek a v sobotu, je Piazza VIII Agosto. Ve jmenovaných dnech se obrovské prostranství sloužící pouze jako parkoviště mění na La Piazzola, formálně nazýváno Mercato della Montagnola, tedy obrovské tržiště, kde kromě potravin koupíte asi úplně všechno jak nové, tak z druhé ruky a to za velmi přijatelné ceny. Na své si přijdou vyznavači značkového oblečení a nejedná se pouze o značky domácí, které zde pořídíte za zlomek původní ceny. Najde se zde kosmetika, kožené zboží jako boty, tašky, knihy, autorské šperky, obrazy, ale i domácí potřeby a antikvariáty, které ve stáncích pod plachtami nenechají chladným žádného „lovce slev“. Z vlastní zkušenosti doporučuji, nakoupíte opravdu dobře a levně. Pokud by Vám bylo příliš teplo, jako mě a přesto byste rádi pokračovali v nákupech, stačí se přesunout na nedalekou Via dell Indipendenza, která ve své délce téměř jednoho kilometru, skýtá opět podloubí a spojuje hlavní náměstí s vlakovým nádražím. Tato třída tvoří pouze část nákupní zóny, za jejíž střed se považuje trojúhelníkové náměstí s dvěma věžemi. Pokud by chtěl ale někdo zakoupit oblečení od předních italských návrhářů, nabízí se např. Galleria Cavour.

A třetí přezdívka „la Grassa“ – tučná, se nevyjadřuje o proporcích zdejšího obyvatelstva, ale o nepřeberném množství produktů a jídel, kterými je bolognská kuchyně proslulá. Nejdříve je třeba uvést na pravou míru, že boloňské špagety, nemají se zdejší kuchyní nic společného, jsou výmyslem komerční světové kuchyně. Boloňská kuchyně je věhlasná a je jednou z nejrenomovanějších v Itálii. Charakteristickou surovinou místních receptů jsou maso a sýry, tedy nic pro vegetariány. Slavná je právě proto, že tady vznikly tortelliny, tagliatelle, ragů anebo známý salám mortadela a mnoho dalších.

Tortelliny, dle receptury ručně vyráběné těstoviny, mají podle legendy tvar Venušina pupku a náplň obsahuje krom jiného mortadellu či Parmesan. Tento pokrm se nejvíce konzumuje v průběhu zimy a tradičně nesmí chybět ani o Vánocích.

Mortadella je dalším kulinářským synonymem pro Bolognu. Historicky je dokázáno, že tato vepřová pochoutka byla známá již ve starověkém Říme. Ve středověku byla rozšířena po celé Evropě, ale přístupna pouze bohatým, říká se, že byla 9x dražší než chleba a to hlavně díky koření, které prodlužovalo její trvanlivost. V 18. stol. se prostřednictvím nově zmechanizované produkce stala levnější a tak přístupnější širší veřejnosti. Receptura však až na některé druhy koření, zůstala po staletí zachována dodnes.

Tagliatelle, další ručně vyráběné těstoviny, podle legendy, měli tvar copů nevěsty, pro jejíž svatbu byly vymyšleny. Oficiálně tato verze není potvrzena, ale společně s recepturou se dochovalo i pravidlo, že šířka těchto těstovin po uvaření musí odpovídat 8 mm.
Původní recept na ragú má v dnešní době mnoho variací. Základem však zůstává mleté hovězí se základem tomatové omáčky, která se vaří několik hodin. Přílohu by měli tvořit tagliatelle nebo lasagne, nikdy si k němu neobjednávejte špagety, to je považováno za urážku.

Všechny tito labužnické pochoutky by měly být doprovázeny jedním z lokálních vín jako je červené perlivé Lambrusco nebo bílé Pignoletto, obě doporučuji nenechat si ujít. Emilia – Romagna je region, který si získává na stále větší důležitosti ve světě italských vín a tvoří 15 % národní produkce.

Mezi bolognské speciality ale patří i další pochoutky, jako jsou balsamicový a olivový olej, sýry, med, marmelády, sladkosti a další, které můžete ochutnat a nakoupit v ulicích čtvrti Quadrilatero, vedle hlavního náměstí, které přes den tvoří středověký trh s obchody a stánky plné místních pochoutek a večer se změní v jednu obrovskou venkovní restauraci. Na každý pád, je dobré nevynechat.

A na konec pro milovníky rychlých koní pod kapotou. Kdo není vyznavačem značkového oblečení a dráždění chuťových buněk ho neláká, možná si přijde na své jen tak na ulici, kde se prohání modely značek Ducaty, Maserati, anebo třeba Lamborgini, které se zrodili právě zde v Bologni. Kdyby se Vám nepovedlo žádné zahlédnout při obdivování města, netruchlete, některé kousky můžete obdivovat i na poslední chvíli na letišti, kdy jsou vystaveny právě proto, aby přivábily oko turisty a upřímně, stojí to za to.

Za zmínku stojí ještě malá poznámka. Bologna je svým otevřeným přístupem k homosexualitě považována téměř za mezinárodní gay centrum. Zdejší vláda byla první v Itálii, která oficiálně povolila homosexuálním párům společné soužití. A kvůli přílišné otevřenosti k této komunitě kritizoval Bolognu i oblíbený papež Jan Pavel II.

Závěrem? Bologna má co nabídnout, není přetížená turisty a je dobře dostupná. A ano, je “červená“, je „učená“ a je „tučná“ a přivítá Vás s otevřenou náručí a proto neváhejte a nechte se v ní hýčkat.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@